V ČLÁNKU NAJDETE:
Demodikóza je potenciálně závažné psí onemocnění. Způsobuje ho drobný, okem prakticky nepostřehnutelný parazit Demodex canis neboli trudník psí. V kůži ho má podle veterinární laborantky a jedné z největších ikon české kynologie Vladimíry Tiché až 95 % psů. Někdy se o trudníkovi majitel psa ani nedozví, jindy může u zvířete způsobit až smrtelné selhání organismu.
Roztoč, kterého lze pozorovat pouze pod mikroskopem, tak může vašemu čtyřnohému mazlíčkovi značně zavařit. Je proto dobré vědět, jak poznat, že pes trudníka má, i která plemena jsou k nákaze demodikózou náchylnější.
Nahrává se anketa ...
Jak poznáte, že má pes trudníka
Trudník psí je drobný podlouhlý parazit o velikosti zhruba 0,3 až 0,5 milimetru, který žije v chlupových folikulech na kůži psa. V případě napadení se u mazlíčka objeví silnější línání, zpočátku jen na určitých místech. Později se onemocnění může rozvinout až do takové míry, že srst začne vypadávat i na větších plochách a tvoří se výrazné lysiny.
V počátcích onemocnění psa napadená místa nesvědí. Pokud však dojde k současné kontaminaci bakteriemi, může se rozvinout bolestivý a svědivý zánět kůže.
Onemocnění potvrdí až veterinární lékař takzvaným kožním seškrabem. U nakaženého psa odebere vrchní vrstvu kůže na několika místech a vzorek následně laboratorně vyhodnotí pod mikroskopem.
Léčbu může veterinář navrhnout i v případě, že příznaky sice demodikóze odpovídají, ale kožní seškrab parazita neodhalil. Účinná látka se pak aplikuje lokálně či v podobě takzvaného spot onu (léčivo se aplikuje ve formě roztoku na malou plochu kůže zvířete, například mezi lopatky; pozn. red.).
Nákaza trudníkem psím
„Demodikózu přitom najdete zhruba u 95 % psů,“ vysvětluje v podcastu veterinární laboratoře Labvet jedna z největších ikon české kynologie Vladimíra Tichá.
Demodikóza je pro psa nepříjemným onemocněním. Riziko, že se nakazí od ostatních psů na vycházce, je ale prakticky nulové.
„Zajímavý je způsob přenosu. Je možný pouze z matky na štěně během prvních dní po porodu. Nemocné zvíře pak už nemůže nakazit jiného psa. Choroba není přenosná ani na člověka nebo jiný druh zvířete,“ uklidňuje veterinární lékařka Michaela Riedlová.
Demodex canis pod mikroskopem:
Problémem je, že nový majitel nemá při odběru štěněte šanci parazita odhalit. Napadení trudníkem zpočátku není vůbec patrné a nezpůsobuje zvířeti žádné viditelné problémy.
„Kožní příznaky se většinou objeví až při oslabení imunitního systému zvířete. Typicky po prodělání jakéhokoliv onemocnění. U feny to může být i po prvním hárání,“ doplňuje veterinářka Riedlová.
Riziko fatálních následků
Někteří psi žijí s parazitem po celý svůj život bez jakýchkoliv příznaků, jiné může trudník až ohrozit na životě. Pes navíc není jediným hostitelem roztoče druhu Demodex.
„Trudník psí způsobuje u některých psů zvýšené línání a takzvanou červenou prašivinu psů. Příbuzným trudníkem mazovým se může nakazit i člověk. Na rozdíl od lidí, u kterých se nákaza nevyskytuje ve velké míře (cca u 10 % populace v České republice), u psů je rozšířená. Může u nich končit i smrtí,“ varuje před nebezpečným roztočem poradenské centrum prevence s komplexní péčí Medicnatur.
Více o trudníkovi mazovém, který se vyskytuje u lidí, jsme psali v dřívějším článku s názvem Roztoč způsobující akné žije na obličeji většiny lidí. Klade vajíčka pod kůži.
O potenciálním nebezpečí a závažném riziku hovoří i kynoložka Vladimíra Tichá. Odvolává se přitom na světoznámého britského veterinárního lékaře a spisovatele v jednom Jamese Herriota.
„Veterinář James Herriot ve svých povídkách hovořil o psím pacientovi. Tuším, že to byl border teriér. Trpěl generalizovanou (rozsáhlou a recidivující, pozn. red.) demodikózou. Herriot ho musel nakonec nechat uspat. Organismus zvířete byl tak zničený, že to už nebylo k dalšímu žití,“ vzpomíná Vladimíra Tichá.
Povídky byly napsány podle skutečných psích pacientů britského veterináře, který zemřel v roce 1995.
Plemena v ohrožení
Některá psí plemena trpí na obávaného kožního parazita více než jiná. Poslední dobou se však podle Vladimíry Tiché působnost trudníka rozšiřuje. Psi (ale i lidé) jsou totiž dle jejího názoru čím dál tím více negativně ovlivňováni současným životním prostředím i stylem života.
„Dříve byla demodikóza zaznamenávána hlavně u hladkosrstých krátkosrstých plemen. Byli to například červení jezevčíci či krátkosrstá plemena ohařů. Dneska zachytíme demodexe u plemen s delší srstí i u plemen hrubosrstých. Viděla jsem ho třeba u skotského teriéra či border kolie,“ říká Vladimíra Tichá.
Závěrem však připomíná, že pokud se tento drobný parazit vyskytuje v malém (obvyklém) množství, nepředstavuje u zdravého psa žádné nebezpečí.
Zaujal vás tento článek? Přečtěte si i další z nabídky níže věnující problematice soužití se zvířaty z různých úhlů pohledu.