Pan Michal (34) z Prachatic loni o víkendu mezi 17. a 20. červencem vlezl na střechu haly pekárny ve Vacově.

Odtud se po vypáčení plastového okna a kovové mříže do štítové zdi přiléhající administrativní budovy dostal do kanceláře, vypáčil tam příruční pokladnu a z ní vzal nejméně 10 625 korun a platební kartu.

Dále se pokusil vniknout do trezoru ve zdi, kde tehdy bylo uloženo 260 000 korun. Poškodil ovládací mechanismus trezoru a pak se jej pokusil vybourat ze zdi, což se mu nepodařilo. Užil k tomu i nalezenou polní lopatku.

K té se později přihlásil zaměstnanec pekárny s tím, že ji měl v kanceláři jako dárek od obchodního partnera.

Prý tam nebyl

Obviněný tvrdí, že na místě vůbec nebyl.

Některé věci, které se tam nalezly, prý pocházely z jeho auta, které zapůjčil od léta do října jedné stavební firmě k dojíždění dělníků do Boleslavi. Když mu bylo vráceno, chyběly v něm klíče, rukavice, lampy. Dělníci, kteří s autem jezdili, se podle zjištění policie dopustili ve středních Čechách trestné činnosti.

Skládací lopatka, kterou se měl v pekárně zloděj pokusit dobýt trezor ze zdi, ale obviněného není, tu ve vozidle neměl. Prostředí v pekárně nezná, byl tam jen párkrát za údržbářem, který mu něco dělal, a ten mu o nějakém trezoru v kancelářích nevyprávěl. On sám prý tehdy pracoval v Německu a měl peněz dost.

Nechal tam DNA

Na ruční svítilně zajištěné na místě činu byl stanoven úplný profil DNA neznámého muže. V listopadu jej srovnali se vzorkem pana Michala a byla zjištěna úplná shoda. Na lopatce byly smíšené profily osob, přičemž majoritní alely patřily podezřelému.

Zmíněný majitel firmy, kterému měl obviněný půjčit auto k dojíždění dělníků, zápůjčku potvrdil. Smlouvu na to neměli, za půjčení pan Michal nic nechtěl, dělníci s vozidlem jezdili, ale kdo je a kdy vracel, on neví, nakonec mu prý nebrali telefon.

V tomto svědectví shledal Okresní soud v Prachaticích nelogičnosti, které je znevěrohodňují. Tvrzení pana Michala, že měl dost peněz z Německa, vyvrací výpověď muže, který mu v rozhodnou dobu půjčoval v řádu stokorun. Tvrzení, že lopatku neměl v ruce, vyvrací genetický posudek. Zmíněný údržbář nevyloučil, že možná mimoděk se někdy mohl před obviněným o trezoru zabudovávaném do zdi zmínit. Obhajobu obžalovaného tedy měl za účelovou.

Za tuto krádež vloupáním dílem ve stadiu pokusu a za poškozování cizí věci soud panu Michalovi v dubnu uložil rok odnětí svobody s výkonem podmíněně odloženým na tři roky a povinnost nahradit pekárně škodu ve výši 22 525 korun.

Soud byl zaujatý?

Obžalovaný se odvolal. Podle něho byl soud prvního stupně proti němu zaujatý. Vysvětlil si prý genetický posudek po svém, znalkyně ve skutečnosti tak kategorické soudy nepronesla, nevyloučila možnost přenesení DNA například rukavicí a řekla, že do styku s lopatkou mohl přijít. S tou rozhodně manipulovalo více osob. Mohly být přinejmenším zkoumáním vyloučeny genetické otisky lidí z pekárny.

Pan Michal soudu vytkl to, že neakceptoval jeho návrh, aby byly prověřeny osoby, které v jeho autě byly přistiženy při trestné činnosti. Sdělil soudu jména policistů, kteří v té věci prováděli šetření, a bylo prý tedy možné je vyslechnout – on sám neměl možnost získat informace o dotyčných lidech z příslušného vyšetřování.

Před krajským soudem pakzopakoval, že se vloupání nedopustil. „Jsem zdravotně postižený a na nějaké běhání po střechách nemám fyzicky,“ řekl. Zopakoval, že žádné informace o trezoru od svého známého v pekárně nedostal a neví, proč by tam nějaký měl hledat. Má svou vlastní firmu a tohle stíhání ho poškodilo . . .

Krajský soud v úterý 7. září jeho odvolání zamítl. Neztotožnil se s námitkami pana Michala. Ke kritice nevyslechnutí oněch dělníků páchajících trestnou činnost předseda senátu připomněl, že tehdy osádka v jeho autě odjela od pumpy bez placení.

„Obžalovaný znal objekt, kde k vloupání došlo, a jeho známý nevyloučil, že mu mohl mimoděk říci o trezoru v kanceláři,“ řekl.
„Podstatné je, že se na místě našly dva předměty s DNA obžalovaného,“ pokračoval. „Na svítilně byl stoprocentně jeho genetický otisk a jeho alely byly jednoznačně i na lopatce u trezoru. Musel s ní manipulovat, a to při pokusu vybourat s ní zeď.“

Úvahy o možném přenosu DNA označil předseda senátu za naprosto teoretické. „Na svítilně se ostatně našla jen jeho a nikoho jiného,“ zdůraznil.
Závěry okresního soudu jsou podle odvolací instance logické a nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Nebyl tedy důvod rozsudek měnit. Je tudíž již pravomocný.