Je to příběh Libora J. z Třebíče. Tehdy přijel do Českého Krumlova s Pavlem K. na návštěvu Pavlova bratra, který tu byl na vojně. Důkladně popili, při "prohlídce" zámku odpoledne leccos poničili, a cestou zpátky se Libor vydal do příkopu… (V jeho báglu pak našli knížku o Tarzanovi; že by si na něho chtěl hrát? poznamenal Píha.)

Na návštěvě

Třímetrákoví "domácí" Jakub a Zuzana ho dole napadli, podle původní informace v kotci, odkud ho vyvlekli ven. Policista Vladimír Vach (25), mobilizovaný v 16 hodin operačním, ze zdi nad příkopem do šelem vystřílel v časové tísni zásobník služební pistole. Medvědář Jan Černý, poprvé neoddělený mříží mezi medvědy, o jejichž stavu nic nevěděl, pak vynesl potrhaného Libora ven. Zraněného chlapce odvezla sanitka do krumlovské nemocnice.

Jako ilustraci si na svůj facebook René vybral tento plakát Aerofilms v polské verzi, pod nímž je v originále ještě uvedeno „Tylko v kinach studyjnych“.
Zločiny z archivu: Případy Rendy P.

Kolegův celostránkový článek pět dnů poté konstatuje, že veřejnost příkře odsoudila čin "opilých vandalů" a téměř jednoznačně vyjádřila lítost nad zbytečnou smrtí medvědů – Jakub padl policejní kulkou, Zuzanu s poraněnou páteří musel dostřelit z kulovnice veterinář.

Podrobněji později popsal událost Petr Veselý v Mladém světě. Tomu při návštěvě na chirurgii budějovické nemocnice Jakub tvrdil, že se tehdy nad příkopem příliš naklonil a spadl do něj…

U soudu

Náš list se k případu vrátil 9. srpna 1999 pod titulkem Drama v medvědím příkopu, mimo jiné s informacemi z protokolů orgánů činných v trestním řízení. 9. září 1987 u českokrumlovského soudu Libor J., obžalovaný z poškozování majetku v socialistickém vlastnictví a z výtržnictví, vypověděl, že ten den vypili dvě láhve třešňovice. Chtěl se podívat na medvědy, ale nepamatuje se, jak se do příkopu dostal.

Okresní soud v Jindřichově Hradci. Ilustrační foto.
Zločiny z archivu: Třináct roků na cizí papíry

Zasahující policista jako svědek popsal, jak mladík mezi medvědy měl po celém těle rány, ze kterých stříkala krev, a stále naříkal. Z výšky asi pěti metrů na zvířata začal střílet. Libor J. se pak zvedl a začal zmateně pobíhat po příkopu.

Dramatickou situaci líčil také medvědář Černý. Když ho přivolali, našel u dělicí mříže bezvládně ležícího potrhaného mladíka, kterého z druhé strany držel za ruku druhý muž. Medvědi chodili uprostřed příkopu. Vešel mezi ně ozbrojen násadou od lopaty a zraněného vyvedl. Ve druhém výběhu pobíhal 12letý medvěd Sam, zatím co v jeho kotci byl zalezlý Pavel K. Ten v šoku nechtěl ven, tak mu Černý dal pár facek ("Za to se mu omlouvám", uvedl do protokolu) a také ho vyvedl.

Boj lékařů

Liborovi J. naměřili v nemocnici 2,24 promile, Pavlovi K. na záchytce v Červeném Dvoře o hodinu později 1,55 promile alkoholu. U zraněného konstatovali lékaři mnohočetné rány v obličeji, hlubokou tržnou ránu na pravé paži s obnažením nervového a cévního svazku, rozdrcené svalové tkáně a poškození tepny. Vyslovili podezření na počínající plynatou sněť, a ta se skutečně rychle rozvinula.

Areál bývalé budějovické sodovkárny, kde byl v roce 2007 nalezen mrtvý cizinec. O dva měsíce později objekt zachvátil požár.
Zločiny z archivu: Mrtvý v sodovkárně

Pacient byl ráno převezen na traumatologii krajské nemocnice, a jeho tehdejší primář Miloslav Pexa si na případ pamatoval i po dvanácti letech. Sněť vyvolávají bakterie, které se rychle množí v prostředí, kde není kyslík, a produkují velké množství toxinů. Zraněného proto umisťovali opakovaně do přetlakové kyslíkové komory, kterou jako prototyp svého času nechal někdejší primář MUDr. Podlaha zhotovit v milevských ZVVZ. Podle dr. Pexy pomohla i Liborovi J., ale nastala jiná komplikace. Zánět zasáhl i jeho poškozenou podpažní tepnu, rekonstruovanou jinou žilou, došlo k prudkému krvácení a odumřelé tkáně další nahrazení nedovolily. Museli přistoupit k amputaci pravé paže pod ramenem…

Okresní soud uznal 9. září oba obžalované vinnými. Přihlédl k jejich velmi dobrým hodnocením a Liborovi J. uložil dva roky, Pavlovi K. 18 měsíců, vždy podmíněně. Krajský soud 22. října jejich odvolání zamítl.

Článek z 9. srpna 1997 jsme končili slovy Libora J. ze 3. března 1987, kdy už jako pacient při výslechu řekl: "Celá věc mě mrzí. Vlastně to všechno zavinil především alkohol…"