Další strakonický autor vydal knížku. Rudolf Šimek (60) nazval své životní postřehy, které letos vydalo jihočeské nakladatelství Nová Forma, Příběhy obyčejného života. Šimek, přesycený světem, v němž média propůjčují prostor většinou jen samým celebritám, chodí s otevřenýma očima a všímá si obyčejných věcí, které tak často míjíme bez povšimnutí. Své postřehy a zamyšlení sděluje čtenáři jednoduchou, místy úsměvnou, veršovanou formou.

Seděl u stolu a jedl, zrak upřený před sebe, kde na stěně zářila obrazovka televize. Dávali zrovna kopanou. Na obrazovce běhaly obrázky ze strany do strany, neslyšně v tichu místnosti. On jedl, díval se a odezíral, cože asi komentátor říkal. Proč nepustil si zvuk? Kousek za ním v postýlce spal jeho malý vnuk. A co by pro něj děda neudělal.

Neschází jim ani filozofický pohled na svět a člověka, který v něm žije právě teď, v tuto chvíli.

„Jsem bez viny," Člověče, i když prý beru a dávám, jak se mi zlíbí. Velebíte mne i ctíte, chválíte i vzýváte. Jsem všudypřítomný ve Vašich radostech i neštěstích. Jak semínka pampelišek vznášejí se každý den ke mně miliony přání a tužeb. Nesou žádosti o zdraví, naději, jídlo, štěstí, peníze a mnoho, mnoho dalšího. Jsem bez viny, Člověče, neboť cestu Tvou určuje hlava Tvá a nohy Tvé, co vedou Tě k osudu, jehož však Já nejsem výhradním pánem.

Knížku Příběhy obyčejného života zdařilými ilustracemi doprovodila Nela Vadlejchová, restaurátorka Muzea středního Pootaví ve Strakonicích. Autor Rudolf Šimek (1952, PhDr.) je absolventem Filosofické fakulty UK Praha. Strakonický rodák celý život spojený se Šumavou a Pošumavím, milovník zdravého rozumu a odpůrce fanatismu ve všech jeho podobách. Na pulty knihkupců by se kniha měla dostat v nejbližších dnech.

Na sklonku devadesátých let jste odešel z funkce tajemníka Městského úřadu ve Strakonicích a zmizel někde na Šumavě. Co jste dělal?
Než jsem zmizel na Šumavě, dělal jsem cca pět let organizační práce při zavádění digitálních technických map v Jihočeském kraji na základě mnou vypracované metodiky výhodné pro obce i správce sítí. Až potom jsem se přesunul do Lenory na Prachaticku, kde jsem koupil a rekonstruoval dům, který stojí na krásném místě. Velkou zahradou mi protéká potůček a rostou na ní houby. Slouží mé rodině a zároveň ho pronajímám turistům. Vloni mě oslovila obec Stachy, a tak jsem se stal na více než rok pravou rukou starosty a zařizoval věci týkající se chodu obce. Letos se ale zase vrátím do Strakonic, neboť jsem dostal nabídku od jedné soukromé firmy.

Zajímalo by mne, jak vás to napadlo vydat knížku?
Mám-li být upřímný, tak prvotním impulsem bylo vydání básní mého syna, který je redaktorem v jednom pražském vydavatelství. Řekl jsem si, že když syn, proč ne otec a začal dávat nápady na papír.

Co říkala manželka vaší nové činnosti?
Když jsem jí některé příběhy dal přečíst a ona mi nevynadala, jak sem tam bývá zvykem, naopak přiznala, že se jí to líbí, řekl jsem si, že by bylo dobré to dotáhnout do konce.

Což jste udělal. Jak dlouho jste na ní pracoval?
Asi rok. Většinou jsem psal brzy ráno, nebo večer před spaním. To byl čas, kdy mi přicházely nápady.

V nakladatelstvích prvotinami příliš nadšení nebývají. Pomohl vám nějak váš syn?
Aby syn mohl vydat svou knížku, založil si vlastní malé nakladatelství, ale tudy cesta nevedla, má jiné záměry. Na internetu jsem si vybral asi osm nakladatelství, která se nabídla vydat mou knihu za mé finanční účasti. Vybral jsem si nakladatelství z Českých Budějovic, které bylo nejblíž a mělo dobré podmínky. Dohodli jsme se a knížku mi vytiskli do třech týdnů.

Obsah doprovázejí velmi zdařilé ilustrace Nely Vadlejchové, talentované malířky a restaurátorky, která také pochází ze Strakonic. Jak jste ji našel?
Znal jsem ji a oslovil, až když jsem měl hotové texty. Chtěl jsem, aby každý příběh měl odezvu v ilustraci. To se Nele skvěle povedlo. Ostatně nakladatel ilustrace i obsah knihy pochválil. Vyjádřil se v tom smyslu, že intelektuálních básniček už bylo napsáno dost.

Proč jste svou knížku nazval Příběhy obyčejného života?
Vadí mi, že všude kolem nás jsou prezentované jenom celebrity, jakoby obyčejný život nic neznamenal. Ale on je pestrý a rozmanitý a stojí za to ho žít.

Petr Pučelík