„Dlouho jsem se tak nepobavil a nepotěšil,“ vysekl režisér malontským ochotníkům po představení poklonu. „Musím se k něčemu přiznat. Já ten film neviděl asi dvacet pět let. Na spoustu věcí jsem zapomněl a vy jste mi to připomněli. Byli jste bezvadní, klobouk dolů. Třeba Škopková, vy nemáte chybu. Evík, druhá Krečmerka… A doktor Kája… Možná to někdo z vás neví, ale doktor Kája, který hrál ve filmu, pocházel z Českého Krumlova.“

Pacienti z Krumlovska musí očního lékaře hledat jinde v kraji. Ilustrační foto.
V Krumlově zavřela ordinaci očařka. Kapličtí jezdí na oftalmologii až do Písku

Prozradil, že letos v červenci v Hošticích, kde se filmová trilogie odehrává, plánují oslavu 40 let od uvedení filmu Slunce, seno, jahody do kin. „Před jednačtyřiceti lety jsme ho natočili. Ve štábu nás bylo jenom dvanáct, brali jsme to jako jenom takovou prázdninovou hru v Hošticích,“ zavzpomínal Zdeněk Troška. „Vůbec jsme netušili, že by ten film mohl mít takový ohlas u lidí. Udělali jsem takovou volovinu a ono to vyšlo! To je to největší ocenění, které filmař může dostat. Film, který se dostane lidem pod kůži, lidi se na něj rádi podívají znova a znova a znova. O tom to je. Nechtěl jsem nikdy dělat filmy pro kino osamělého diváka, filmy na jedno použití, na které si nikdo nepodívá.“

Jaká byla premiéra se pár chvil poté, co slezla z jeviště, svěřila Eliška Pešelová, představitelka Škopkové. „Měli jsme všichni trému, ale postupně to z nás opadlo a moc jsme si to všichni užili. Na lidech bylo vidět, že to byl úspěch. A pan Troška? Ten je úžasný, že za námi přijel, překvapil nás, jak je skvělý. Je to jednička! Maličko jsme měli obavy, jak naši hru přijme. Ale jak říkám, je prostě skvělý, všechny nás pochválil.“

Zdroj: Deník/Zuzana Gabajová

Že nazkoušet hru v počtu dvaadvaceti herců není nic snadného, přiblížila bezprostředně po premiéře dojatá Jitka Vrzalová, jedna z dvojice režisérek, v civilu učitelka v malontské škole „Ano, zkoušení bylo náročné, velmi náročné! Dát dohromady dvacet dva lidí a pravidelně se scházet, to není jen tak, ale ta legrace, kterou jsme u toho zažili, to vždycky vykompenzovala. Báli jsme se do poslední chvíle, jestli to zvládneme, ale dali jsme to!“

A jak se vlastně Zdeněk Troška ocitl v Malontech? „To je zvláštní historka. Každý rok se my, současní a bývalí zaměstnanci školy a školky, před Vánoci scházíme. Měli jsme kuželky a Maruška Urbanová, která byla v týmu s druhou režisérkou Radkou Cerhanovou, učitelkou ze zdejší školky, přišla s tím, že je bývalá spolužačka pana Trošky a že by bylo fajn ho pozvat. A tak jsme všechny herce obvolaly, jestli souhlasí, všichni byli jednoznačně pro a následoval telefonát panu Troškovi. A klaplo to.“

Malontští ochotníci hrají představení Slunce, seno, veselka ještě jednou, a to 5. dubna od 19 hodin v kulturním domě v Malontech.