Jeho laskavý přístup k hercům, ale i všem členům štábu, byl pověstný vzpomíná Zdeněk Troška.

Jak vnímáte osobu Zdeňka Podskalského jako režiséra i jako člověka?
Zlatý člověk! Mírný, skromný, vstřícný, přátelský, vědec, který měl rád humor a legraci, znalec přírody. A skvělý close Režisér Zdeněk Troška má své fanoušky po celé republice. info Zdroj: Archiv MěKS Strakonice zoom_in Režisér Zdeněk Troška má své fanoušky po celé republice. psycholog. Zajímal se o tisíc věcí kolem sebe, ať to byli brouci, kytky, počasí, lidi, historii, všechno ho bavilo a těšil se tím. Když našel něco nezvyklého, vzal si to domů a podle moudrých knih to vybádal. Klasická škola, uměl i latinské názvy, vpravdě renesanční člověk!

Setkal jste se s ním a za jakých okolností?
Poznali jsme se přes jeho sestřenici, slečnu Jindřišku, která s ním bydlela ve vile v Malenicích. Ona v přízemí, on v patře. Jak on byl mírný a shovívavý, ona byla rázná. Hrála v kostele na varhany, doučovala děti češtinu a němčinu, pracovala jako slečna sekretářka u ředitele skláren v Lenoře. Máme v Malenicích rodinu mého strýčka, často jsme tam jezdili, a tak se mi jednou poštěstilo, že jsem se šel podívat na natáčení Babiččiny krabičky k malenickému mostu, kam mě poslala teta Zdeňka. Zpovzdálí jsem okouzleně sledoval, jak se záběr připravuje, zkouší, jak Jiřina Bohdalová při zkoušení pořád něco vymýšlela a vylepšovala. Kamera byla na kolejích, ona přes taras něco povídala, pak se rozběhla na jakýsi násep a skočila dolů na cestu, kudy přicházel pan Bejvl. Společně zpívali nějakou lidovku a šli na kameru. Záběr se několikrát opakoval a já byl jak u vytržení! Jiřinka tam měla s sebou svoji dcerku Simonu, postávala stranou a stejně jako já sledovala, co se děje před kamerou. Mně bylo snad 13 let, jí o rok méně. Tu noc jsem nemohl usnout, tak silný zážitek to pro mě by!

A pak jste se k Zdeňku Podskalskému dostal?
Po mnoha letech jsem byl coby asistent režie nasazen k panu Podskalskému na film Revue na zakázku, který se točil v Kazachstánu, v Alma Atě a ve stepích jižní Sibiře. Krásná práce se skvělými lidmi jak z naší, tak z jejich strany. To by bylo na dlouhé povídání. V životě na mě mocně zapůsobily dvě věci – když jsem v 15 letech poprvé viděl moře ve Warnemünde na severu Německa a pak step! Něco neuvěřitelného, nezapomenutelného!

Proč byl mezi herci pan Podskalský tak oblíbený? Čím na ně působil?
Právě pro svou klidnou a milou povahu. Jeho laskavý přístup k hercům, ale i všem členům štábu, byl pověstný. Byl neuvěřitelně trpělivý, všechno řešil v klidu a pohodě. Také je to na jeho filmech vidět. Pracovat s panem Podskalským bylo za odměnu! Hned pak jsem s ním pokračoval na veselohře Křtiny, další pohodová práce. Poté jsem se vždy při návštěvě Malenic stavil u něj ve vile, vždy mně přivítal s vlídným úsměvem. Nikam se nikdy necpal, pokud se mu nabízený scénář nelíbil, s klidem anglického lorda poděkoval a trpělivě čekal na další nabídku. Mnohdy si náměty či scénáře psal sám a většinou je vždy dostal do výroby. Panu Podskalskému prostě nešlo odmítnout.

Uměl se také rozčílit nebo herce „seřvat“?
Ne, nikdy. Jak říkám, když se mu něco nelíbilo, zcela v klidu a pohodě to herci mezi čtyřma očima vysvětlil. A když to herci pořád nešlo, vymyslel nějakou jinou variantu, kde se už herec cítil líp. Nekřičel, nedával na sobě znát netrpělivost, prostě příkladný typ člověka, který umí pracovat s lidmi.

Co jste se od něj naučil?
Právě tento styl natáčení. A přístupu k ostatním. Protože jak se režisér chová k lidem kolem sebe, oni se tak chovají k němu. Vždy se snažím vytvořit přátelskou atmosféru na place, aby pak natáčení vypadalo jako hra. Slušnost, klid a skromnost, to jsou hlavní esa úspěchu všeho.

Hrálo nějakou roli, že jste vlastně sousedi? Malenice a Hoštice jsou blízko sebe.
Jak jsem se už zmínil výše, znali jsme se, takže tam byla určitá „sousedská“ ozvěna. Ano, naše vesnice jsou od sebe cca 10 kilometrů, ale abychom se navštěvovali, to se nestalo. Jen letmé pozdravení kolemjdoucího, jak se říká.

Může i nyní pan Podskalský ještě něco předat současným režisérům?
Jistě, určitě. Slušnost v přístupu ke všem spolupracovníkům. Žádné povyšování se, žádná arogance. Pan Podskalský byl v jádru velice pokorný, laskavý, slušný a nesmírně vzdělaný člověk. Uměl naslouchat a vždy dovedl poradit. Rozhodl se své diváky bavit, a to je sakra těžká práce! Kdyby nenatočil nic jiného než Světáky a Bílou paní, už by byl nesmrtelný.

Čeho jste na něm cenil nejvíce?
Právě všeho toho, co jsem už tady zmínil. A to, že zůstal obyčejným, venkovským člověkem