Dvaačtyřicetiletá Jitka Zajíčková a její desetiletá dcera Hana Zajíčková mají stejného koníčka. Je to tanec. Tentokrát ale pověstné rčení o jablku nepadajícím daleko od stromu vzalo přesně opačný směr. Nejprve se do tance pustila dcera a pak teprve nakazila svou láskou k tanci svou maminku. Ta by si ještě před pár lety určitě nemyslela, že bude vystupovat někde na veřejnosti.

Maminka Jitka Zajíčková

Jak k tomu došlo, že jste začala tancovat?
U nás to skutečně bylo poněkud obráceně. Pravidelně vozím dceru po soutěžích. Vloni, když jsme byly na tanečním mistrovství v Praze, tam jsme právě viděly vystupovat skupiny v seniorské kategorii. Tak jsme se mezi maminkami vzájemně hecovaly a dělaly jsme si z toho legraci. Trenérka Martina Vondráčková se toho ale chytila, a tak jsme začaly chodit na tréninky i my. Pak přišla s tím, že nás přihlásí na soutěž. Teprve v tom okamžiku, kdy jsme se na to daly, tak jsme teprve poznaly, že to není nic jednoduchého. A když si představíte, že třeba naše děvčata měla vloni tři sestavy, tak to před nimi smekám. Nám stačilo se naučit tu jednu. Dřív jsem sice chodila občas na aerobik, na základní škole na plavání, ale jinak jsem nedělala nic zvláštního. Bylo to tedy skutečně těžké. Dnes naši skupinu tvoří šestnáct žen a od září snad přibudou další dvě. Trénuje nás kromě Martiny Vondráčkové ještě Martina Bílková. Scházíme se jednou týdně. Musejí s námi mít větší trpělivost, nám to přece jen leze do hlavy o něco hůř.

A jaké bylo vaše úplně první vystoupení?
Byla to pro mě hrůza. Bylo nás takových víc, které jsme ani nevěřily, že přijde v našich letech taková tréma, kdy člověk pomalu ani nemohl mluvit a hýbat se. Naše první soutěžní vystoupení bylo v Českých Budějovicích, pak jsme jely do Jindřichova Hradce, kde jsme nakonec zvítězily. Ještě jsme také vyjely měřit síly na soutěž do Prahy, ale tam už byla jiná konkurence. Ale přivezly jsme si odtud zkušenost, že musíme tanečněji.

Co tomu říká manžel?
Co by říkal, už když jsem jezdila po závodech s Haničkou, kolikrát se vypravil s námi. A tréninky nás dospělých máme večer, tak to už jsou holky zabezpečené.

Dcera Hana Zajíčková

Jak dlouho tancuješ a co tě na tom baví?
Je mi teď deset let a tancovat jsem začala už v mateřské škole. Tenkrát jsem začala s kamarádkou. První vystoupení byly čarodějnice, ale jinak už si to moc nepamatuju. Kromě tancování jako takového mě na tom hlavně baví, že je na trénincích, které máme na rozdíl od mamky dvakrát týdně, spousta legrace a na soutěžích taky. Moc se mi líbilo na mistrovství republiky, na kterém jsme byly v květnu. Porazila nás jen děvčata z Moravy. Při našem vystoupení nazvaném S láskou, jsme byly rozdělené na pány a dámy. Holky měly sukně a body, „kluci" legíny, fraky, motýlky a cylindry. Na tomto mistrovství ČR jsme byly druhé a malí byli první. RM dance Strakonice tak mělo letos na šampionátu dvě medaile.

Máš ještě nějaký další koníček, souvisí také s pohybem?
Hrála jsem basketbal. Tak jsem obojí nějak střídala, ale nefungovalo to. Pak se mi stávalo, že jsem měla mezery a něco se nestačila naučit. Basketbal jsem tedy nakonec opustila. Tak ho hraju alespoň za školu.

Máš nějaký oblíbený styl, nějakou muziku, na kterou nejraději tancuješ?
Já tancuju úplně na všechno, co třeba v rádiu hrají. Doma je to samý tanec. Buď jsem to já s mladší sestrou Adélkou, nebo se k nám někdy přidá i maminka. Je to hezké, že máme společný koníček. Když jsme třeba na soutěži obě, je to lepší.

A co dál? Budeš se tanci věnovat i až vyrosteš?
To ještě nevím, ale nedovedu si představit, že bych někdy tancování docela nechala. Co už vím, že bych chtěla chodit do tanečních.