Všechno pod vodou a evakuace do výše položené části města. Tak na vlastní kůži pocítila Jana Váňová ničivé povodně v srpnu roku 2002. Bydlí přibližně patnáct metrů od řeky Volyňky v rodinném domku na Barvínkově. Ten byl tehdy jednou z nejvíce postižených lokalit ve Strakonicích.

„Bylo to strašné období. Nikomu bych to nepřála zažít," vypráví. „Jediné štěstí bylo, že na naší straně řeky byla udělaná základní hráz. Ta katastrofu alespoň trochu zmenšila," dodává. Sama zažila i záplavy v roce 1954, které však podle ní nebyly takové jako ty před deseti lety.

Čerpání vody a úklid, to bylo první, co následovalo po opadnutí záplavové vlny. Jedním z prvních protipovodňových opatření na Barvínkově bylo podle místostarostky Ivany Říhové navýšení hráze podél Volyňky. „Pak byla z evropských peněz znovu postavena lávka směrem k zahrádkářské kolonii," dodala. Úpravy nábřeží pokračují i teď, deset let po povodních.

Rok 2002

Voda ve Strakonicích kulminovala 13. srpna v 11 hodin dopoledne výškou 465 cm (na Otavě u jatek). Bylo to o 35 cm více než při povodni v roce 1954. Voda zatopila lokalitu Barvínkov i Palackého náměstí.

Voda vtrhla do centra města

V srpnu roku 2002 velká voda ve městě strhla lávku pro pěší, zatopila areál firmy ČZ a sousední lokalitu Barvínkov. Dostala se i na Palackého náměstí a do navazující ulice Tržní.

Jako dobrovolný hasič tehdy strávil s lidmi v zatopeném Barvínkově nejméně týden Václav Císařovský. „Vůbec jsme nechodili domů, spali jsme na základně na stolech a židlích," zavzpomínal. Živě před sebou má i to, jak jezdili v loďce po Palackého náměstí a zachraňovali lidi.

Dobrovolným i profesionálním hasičům ve Strakonicích při povodních tehdy pomáhali i vojáci. Ruku k dílu nezištně přidávali i obyčejní lidé.

Záplavy ve dvou kapitolách

Na Strakonicku si povodně vybraly i daň nejvyšší – v podobě dvou lidských životů. Bylo strženo 11 mostů, přerušena železniční doprava, poškozeny desítky kilometrů silnic, zaplaveny stovky hektarů půdy. Celkem bylo v okrese evakuováno na 4500 lidí.

Povodně šly ve dvou vlnách. První přišla 6. srpna po vydatných deštích. Zaútočila především na Vodňansko a Bavorovsko. Druhá vlna následovala 12. srpna opět po lijácích. Tentokrát ránu dostalo také okolí Otavy a Volyňky. Zatímco většina okresu byla pod vodou, Blatensko odolávalo. V noci však přišla rána v podobě protržení hráze metelského rybníka.

Jana Štroblová, Roman Škoda