Kdy podle vás nastal ten zlom a z fotek do rodinných alb se staly fotky do časopisů?
Asi v roce 2006. Tehdy jsem k Vánocům dostal svůj první lepší fotoaparát, byl to Kodak Z710. Od té doby jsem byl pánem svého vlastního fotoaparátu a začaly se hrnout první záplavy fotek.

Dnes fotíte digitální zrcadlovkou. Kdy jste objevil její kouzlo?
Zhruba před třemi lety díky kolegovi v práci.

Jaké byly začátky?
Byly těžké. Nějaké výcvaky na automatiku a trochu experimentování s manuálním nastavením. A protože jsem člověk zvídavý, nakoupil jsem si potřebnou literaturu a začal studovat všechny ty podivné věci jako je třeba ISO, clona, čas, světelnost a podobně. Zjistil jsem, že zrcadlovka má spoustu ovládacích prvků a já nemám ani páru, co s nimi.

Ve vašich současných albech se najdou jak portréty, tak i příroda, zchátralé objekty či auta. Co fotíte nejraději?
Při focení jsem sám sobě dal jeden závazek – fotit všechno. Nejraději sice fotím portréty v ateliéru nebo vodu v přírodě, ale nechci se omezit jenom na jeden žánr.

Podnikl jste i fotovýpravu do Skotska. Trochu drsné podmínky na focení, nebo ne? Jaké bylo počasí?
Počasí bylo skvělé. Tak krásné, jaké tam nepamatují kolik let. Přes den bylo kolem 20° C, v noci to pak ale rychle padalo třeba i na 4° C.
Pozdě zapadalo sluníčko, bylo to kolem půl dvanácté v noci a brzy vycházelo, kolem půl páté, takže ráno a večer bylo spíš jako v noci, a to byla celkem zima.

Jeli jste autem. Jak jste si zvykli na řízení vlevo?
S tím jsme se místy trochu potýkali. Třeba tehdy, když jsem uvízl v parkovacím domě. Šel jsem tam pro auto a na cestě ven jsem zjistil, že automat na karty je na opačné straně a já tam nedosáhl.

Kam byste se chtěl ještě s fotoaparátem v ruce podívat?
Rád bych si zopakoval právě Skotsko. Pak mě láká Skandinávie či Island.

Pracujete v Praze jako zástupce investora. Chtěl byste se focením někdy živit?
Nechci si z koníčka dělat práci. Pak už to není koníček.