Kliknutím zvětšíteNyní se osmadvacetiletý Vít Pávek, původně ze Suchdola nad Lužnicí, vrátil na domovskou Třeboň, aby se stal jejím kastelánem, jedním z nejmladších památkových správců v celé zemi.
Začínal jste na Třeboni, nyní jste zpátky. Jaká byla cesta po českých památkách, která vás nakonec zavedla nazpátek?
Je to deset nebo jedenáct let zpátky, co jsem tu začínal. K práci památkáře mě přivedlo divadlo. Působil jsem jako herec a vedoucí SUchdolského Divadla, nabízel jsem představení na zámky, a přijel jsem i do Třeboně. Kastelán mi tehdy nabídl práci průvodce, tak jsem ji přijal, neboť mi byla historie vždy blízká. Byl jsem využit i pro kancelářskou práci a nakonec jsem vyrazil poznávat jiné památky. Působil jsem na zámku Buchlovice, Slatiňany a nyní poslední 5 sezón na zámku Nový Hrad v kraji žateckého chmele.
Památky mě bavily už odmala. Když jsem ale začal provádět na Třeboni, tak jsem na pozici kastelána ani nepomyslel. Zkušenosti z následných zámků mě ale zřejmě předurčily k tomu, že bych se tomu mohl věnovat. Zkusil jsem se tedy na místo kastelána přihlásit, ale neměl jsem úplně v plánu, že bych ho vyhrál. Teď jsem za to rád. Když jsem se ale tehdy přestěhoval do Ústeckého kraje, tak se mě spousta lidí ptala, jak jsem mohl opustit třeboňské rybníky a jít do „ošklivého“ Ústeckého kraje. Rybníky se okoukají, Středohoří na Lounsku, Džbánko i Krušnohoří mělo něco do sebe. Teď ale, když jsem zpátky, musím uznat, že pohled na zapadající slunce nad rybníkem Svět má opět svoje kouzlo.
V čem se historie severních a jižních Čech liší? Rozdílů musí být určitě spousta.
Člověk by si skutečně řekl, že historie jižních a severních Čech je úplně odlišná, ale ono to tak úplně není. Sice jsem se dostal do Ústeckého kraje, ale i tento kraj kdysi patřil Schwarzenberkům. V okolí královského města Louny měli Schwarzenberkové až patnáct hradů, zámků, tvrzí a panských sídel, a to není ani tady na jihu. Založil jsem i projekt
Schwarzenberské Lounsko a našel ohlas, za což jsem rád. O to hůř jsem rozdělanou práci opouštěl. Zájem je o něj i zde na jihu, proto mě čeká pár přednášek v roce 2018.
V čem spočívá kouzlo dějin třeboňského zámku?
Třeboň je spjatá kromě Schwarzenberků také s Rožmberky. A proti mnoha jiným českým památkám má tu výhodu, že je plná příběhů. Ať už je to závěr života posledního Rožmberka Petra Voka, který zde zemřel, nebo soukromá vánoční rezidence Schwarzenberků mezi lety 1895 až 1922.
Pro mě osobně se trochu zapomnělo na období mezi těmi dvěma rody. Myslím tím hlavně rod Švamberků, rod s bílou labutí na červeném poli. Ti Třeboň zdělili po Rožmbercích a drželi ji do počátku Třicetileté války a prakticky se na ně zapomnělo. Oni ale odkaz Rožmberků dobře uchovávali a rozšiřovali jejich sbírky umění.
Jaké všechny úkoly vás nyní v nové funkci čekají? Co plánujete změnit, zrušit nebo nahradit?
Chtěl bych se zaměřit na obměnu průvodcovských textů i expozic. Snad se mi podaří ještě do začátku sezony pozměnit trochu průvodcovský výklad i ve Schwarzenberské hrobce, která pod správu třeboňského zámku také patří. Mrzí mě, že u ostatků knížecího rodu, se hovoří to samé, co se říká u obrazů na zámku. Turisté jezdí z Krumlova do Třeboně a na Hlubokou a všude slyší to samé, a pak to samé znovu slyší u nás na hrobce. Nový text by se měl zaměřit na specifika pohřebnictví, smrti a pohledu na smrt v knížecí rodině.
Nyní dochází k převzetí veškerého vybavení zámku, rozsáhlých budov, ale i dvou krajinářských parků. Kromě toho se seznamuji s administrativou a provozem. Jsem nesmírně rád, že zde mohu po 2 měsíce působit ještě s dosavadním správcem, panem Hofmanem. Za 25 let zná zámek po všech stránkách a jeho práce si nesmírně vážím. Je ale pravdou, že kdyby zde nebylo stále co zlepšovat a rekonstruovat, asi bych do výběrového řízení nešel. Jsem poměrně akční člověk, divadlo mě to naučilo, tak bych nedokázal jen sedět za stolem a spokojit se s tím, že je zde vše hotové. O to víc se těším na budoucnost zámku a jeho expozic. Chystá se rekonstrukce části zámku, jíž postupně vyklízí státní oblastní archiv, ale i přilehlého zámeckého parku. Pár plánů mám ale ještě v hlavě, tak doufám, že se mi je podaří naplnit.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
