Městys se nachází na 61. kilometru řeky Otavy, díky níž se Katovice stávají v letních měsících častým návštěvním a zároveň nocovacím místem pro mnoho vodáků.
V roce 1867 se staly Katovice stanicí Dráhy císaře Františka Josefa I. Od té doby je v Katovicích železniční dráha. Od roku 1902 se těžila tuha (grafit) v Katovické hoře. Těžba grafitu byla ukončena po 20 let těžby (v roce 1922).
Dne 20. dubna 1945 došlo na zdejší železniční stanici k události, která měla tragickou dohru. Americké stíhací letouny (hloubkaři) zaútočily na vlak s vězni z koncentračního tábora. Díky zaměstnanci tehdejšího hospodářského družstva Františku Gálovi z Dražejova se podařilo uprchnout dvěma stům vězňů do okolních lesů. Příslušníci jednotky SS, která transport doprovázela, nejméně jedenáct vězňů brzy dopadli a okamžitě je na místě zastřelili. Sedm z nich bylo pohřbeno ve Volenicích, čtyři zbývající v Katovicích.
Do roku 1952 se po celé dvě třetiny století těšil slávě katovický kloboučnický průmysl. Pak továrnu převzaly Vlnařské závody ve Strakonicích. V současné době je továrna opět využívána, ovšem již ne pro kloboukářské účely, ale sídlí zde společnost Quint, zabývající se strojní výrobou.
Až do druhé poloviny šedesátých let se držel v Katovicích starý lidový zvyk – vánoční troubení pastýřů o Štědrém večeru s obchůzkou domů. Dlouhé pastýřské trouby jsou dosud zachovány a zní každý Štědrý večer alespoň z místního rozhlasu.
V srpnu roku 2002 byly Katovice zasaženy stoletou povodní, která zaplavila velkou část obce na pravém břehu, a to především kvůli protržení stávající hráze, která nevydržela tlak říčního proudu.
Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.
