Několikrát do roka se vrací Karel Cvrk (84), který žije v Dobříši, do svých rodných Katovic. V sobotu 18. dubna se přijel podívat na promítání filmu Transport smrti o osudech vězňů, kteří uprchli z tzv. transportu smrti – vlaku, který stál 20. dubna 1945 na katovickém nádraží. Tu událost totiž zažil. „Jako kluci jsme se dozvěděli, že na nádraží stojí vojenský vlak, na který útočily dvě americké stíhačky – hloubkaři. Tak jsme mazali na dráhu," vzpomíná Karel Cvrk.
Lokomotiva byla rozstřílená, kolem vlaku se pohybovali lidé. Malý Karel neváhal, sedl na kolo a ujížděl vše říct dědovi a babičce. „Můj děda byl známý katovický pekař Medlín. Babička mne okamžitě vybavila. Pro ty ubožáky my dala do tašky několik bochníků chleba, které jsem jim dovezl. Vylezli jsme s klukama po stráni na koleje a dávali bochníky těm lidem, kteří se tam pohybovali. Myslím, že byli od dráhy. Ti pak chléb rozdělovali mezi trestance. To už byly vagony, ve kterých byly stovky vězňů, otevřené," dodává. Bylo mu tehdy začínajících 14 let.
O útěku přibližně 150 vězňů do okolí Katovic a dalších obcí ale už ví také jen z doslechu. „Víte, přišli jsme pozdě. To už byla německá hlídka v terénu a pročesávala okolní lesy."
Rád vzpomíná na chování lidí v Katovicích během války i v jejím závěru. „Katovičtí lidé by zasloužili jen pochvalu. Byli stateční a slušní," říká.
V Katovicích ale Karel Cvrk nezůstal. O rok později se vydal do světa a skončil v Baťových závodech ve Zlíně. Do konce života pak svému oboru zůstal věrný. Jeho velkým koníčkem je také vojenská technik a historie.
Do Katovic se Karel Cvrk chystá i zítra. To se zde uskuteční slavnostní pochod s kladením věnců.