Pod Starým Dražejovem, západně od Strakonic, se nachází jedna z příměstských oblastí, kde kdysi býval panský dvůr s ovčínem a kde posléze vznikla osada, která byla v roce 1782 pojmenována Virtova ves podle vrchnostenského úředníka Josefa Wirtha, jejího zakladatele.

Patřila k nedalekému panství Střela, kam dnes katastrálně také spadá. Společně s Novým Dražejovem tvoří jeden urbanistický celek. „Název Virt, jak se obec jmenuje, se používá dodnes. Podle posledního sčítání obyvatel z roku 2011 zde žije 77 obyvatel na celkové výměře této oblasti, která činí šest hektarů," dozvídáme se z historických pramenů.

Ve Virtě, poblíž sportovního hřiště, se nachází kaplička se zvonicí zasvěcená sv. Václavovi, kterou místní dobrovolníci opravili v roce 2007. V tom samém roce se zde konalo setkání „Virťáků", kam se sjeli z celé republiky rodiny s příjmením Virt. Osada se stejným a jedinečným názvem se nachází už jen na Slovensku.

Obcí Virt prochází Naučná stezka Švandy dudáka, která byla otevřena v dubnu 2009 a která zvyšuje zdejší turistickou atraktivitu. Došlo ke zlepšení infrastruktury, a to díky opravě havarijního stavu zdejší komunikace Virt – Starý Dražejov.

Pověst: Světýlka a necky. Příhoda o nočních rejích podivných světel na virtovských lukách, kam si šel soused Jan Kozák z Dražejova vypůjčit necky „troky" na zítřejší zabíječku svého pašíka. S dobrou náladou a s neckami na zádech odcházel domů, na lukách uviděl světla a zahoukal na ně. Zapomněl však, že se to nedělá, neboť narušitel je vždy potrestán. Tak se také stalo. Kozák se musel schovat pod necky, neboť světla na něj dorážela jako vosy. Když vše ustalo, celý vystrašený upaloval domů. Až doma zjistil, že necky jsou na mnoho místech popálená, jako by se jich někdo žhavým železem dotýkal.

Proč tady žiji. JUDr. Zdeněk Lacina. Ve Virtu žiji již 17 let a popravdě řečeno čirou náhodou. Za tu náhodu jsem však strašně moc rád. Líbí se mi tady. Máme tu krásné fotbalové hřiště, tenisový kurt i centrum místního dění. Blízko máme k řece Otavě a také na Kuřidlo. Plusy vidím v tom, že bydlíme v relativní blízkosti od městského centra a přitom tu máme klid. Naopak mi tu scházejí komunikace pro pěší a cyklisty do středu města, vadí mi zabahněné, zarostlé rybníčky, v jednom případě už asi hovoříme o bývalém rybníčku, neopravená budova restaurace Myslivna a chybí tu lávka přes Otavu.

Autor: Josef Němec