Z celkového počtu téměř sto padesáti Virtů a Virtových, se jich ve stejnojmenné obci sešla asi třetina. „Doufáme, že nalákáme lidi a příští rok jich přijede víc,“ zmínil se Radoslav Virt z Veselí nad Lužnicí. Myšlenku na takové setkání prý nosil v hlavě už delší dobu, konkrétnější podobu však dostala až když v mapě náhodou našel Virt.

Ves Wirthova, jak zněl její původní název, vznikla v roce 1781 kolem ovčína. Teprve později se její jméno počeštilo. Obec se nikdy nespojila ani se Strakonicemi, ani s těsně sousedícím Dražejovem. Dnes na Virtě žije necelá padesátka obyvatel. Stejný název je v ČR ojedinělý, jen na Slovensku prý má tato obec svou jmenovkyni.

Mimo hovorů o tom, odkud kdo pochází a kam sahají jeho kořeny, přišla řada i na další program. Kromě focení u původních cedulí s nápisem Virtova Ves, který dnes už nahradilo zkrácené Virt, to bylo například i losování, čí obec vlastně je. „Když je Virtova, musí patřit jen jednomu,“ podotkl s úsměvem Radoslav Virt.

Proč jste přijeli na setkání jmenovců?

Petr Virt, Dolní Dobrouč: Z obce v okrese Ústí nad Orlicí jsem přijel s rodinou. Přivezl nás syn, který si to také nechtěl nechat ujít. Vydali jsme se sem asi hlavně ze zvědavosti, ale určitě bychom přijeli i příště.

Jarmila Virtová, Praha: Mé jméno je poměrně výjimečné, tak mě ani nenapadlo, že by mohlo přijít takové pozvání. Udělali jsme si alespoň s rodiči výlet. Na to dnes není jinak čas, ani příležitost.

Sebastian Virt, Hradec Králové: Je mi teprve šest let, a tak je jasné, že jsem nepřijel sám. Je tu se mnou mamka, teta a babička. Líbí se mi tu. Nejzajímavější je ale to, že tu mají všichni úplně stejné jméno.

Jan Virt, Praha: Takové setkání je určitě super myšlenka. Myslel jsem, že je nás málo a že se ani nepotkám s někým s takovým jménem. Natož, že se podívám do obce se stejným názvem.

Václav Virt, Mělník: Za celý život jsem se nesetkal s tolika jmenovci. Do těchto končin mě často vedly povinnosti. Už nejméně třicetkrát jsem jel kolem, ale že je tu moje vesnice, to jsem nevěděl.