Ekumenické bohoslužby, jejíž součástí bylo požehnání vojenské kapli, se zúčastnil generální sekretář Ekumenické rady církví v ČR ThDr. Petr Jan Vinš, pomocný biskup římskokatolického Biskupství českobudějovického Mons. Pavel Posád, patriarcha Církve československé husitské ThDr. Tomáš Butta, hlavní kaplan Armády ČR plukovník Jaroslav Knichal, další zástupci církví a za město místostarosta Josef Zoch. Nechybělo ani velení a vojáci ze strakonického útvaru, pro které byla kaple především vybudována. „Věřím, že v kapli nebudou probíhat jen církevní bohoslužby, ale že se bude jednat o místo, kde se budou lidé setkávat a hovořit spolu. Místo, které bude lidi spojovat a přispěje i k prohloubení mezilidských vztahů,“ uvedl při slavnostním otevření velitel strakonického útvaru plukovník Luděk Teger.

Kaplan sdílí s vojáky jejich radosti i starosti

Duchovní služba v armádě se neomezuje jen na konání bohoslužeb, ale zahrnuje široké spektrum pomoci a podpory vojákům. Potvrzuje to i kaplan strakonického útvaru kapitán Michal Balek, protože právě vojenský kaplan by měl s těmi svými sdílet jejich radosti i strasti. „V Písmu se píše, radujte se s radujícími a plačte s plačícími. Podobně i já vnímám službu vojenského kaplana. Vojáci jsou taky jen lidé, mají své radosti i starosti, a kaplan by je měl s nimi sdílet,“ říká kapitán Balek, který je zároveň knězem Církve československé husitské.

Letos v lednu se vrátil z půlroční mise v Litvě desátník Karel Novák, který nechyběl při slavnostním otevření kaple. „Kaplani v armádě zastávají důležitou úlohu,“ je přesvědčený desátník Karel Novák. Součástí jednotky pozemní protivzdušné obrany, kterou do Pobaltí vyslal strakonický útvar, byl i vojenský kaplan kapitán Michal Balek.

Dva v jednom: psycholog i kamarád

Život vojáků v misi není jednoduchý. Plní náročné úkoly. Jsou nasazeni 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, daleko od svých rodin a blízkých. „Když jste šest měsíců v misi ubytovaný s desítkami vojáků na jednom patře, víte o každém všechno. Takové soužití lidí je náročné i po psychické stránce,“ nastínil další stránku života v misi Karel Novák. „Byli jsme rádi za každou chvíli k odreagování. Za hojné účasti probíhaly nejen bohoslužby, ale i různé kulturní aktivity, které pro nás kaplan připravoval. Pomáhal řešit mezilidské problémy, ale i vyrovnat se vojákům s odloučením od jejich rodin. Byl to pro nás psycholog i kamarád v jedné osobě,“ vysvětluje strakonický voják.

Jak moc si kaplana váží, dokládá i to, že jej po návratu z mise požádal, aby jej pokřtil a stal se jeho kmotrem. Kvůli pomoci s řešením osobních problémů jej zatím nikdy nevyhledal, ale jak sám říká: „Kdybych měl nějaký problém, stoprocentně bych šel za ním. Nerozebírá vás, nehodnotí vás. Má vůči lidem velkou empatii,“ míní desátník Novák a dodává: „Aby se člověk stal kaplanem, na to nestačí vystudovat teologickou fakultu. Člověk to prostě musí mít v sobě.“