"Musím říct, že jsem byl na Prácheňáky patřičně hrdý. Návštěvnost jejich vystoupení v zahradách přilehlých k Senáru ČR byla veliká, publikum se tvářilo spokojeně a svou spokojenost dávalo najevo nadšeným potleskem. Děkuju dudácké muzice, tanečnicím, tanečníkům, zpěvačkám i zpěvákům za předvedené pásmo. A ještě jednou gratuluji primášovi dudácké muziky Zdeňku Pilíkovi ke kulatému životnímu jubileu, které slavil hned následující den po vystoupení v Senátu Parlamentu ČR. Přeju celému Prácheňáku, ať se vydaří i nadcházející Mezinárodní dudácký festival, svátek dudáků z celé Evropy, kteří se letos sjedou do Strakonic od 25. do 28. srpna," řekl senátor a ředitel strakonické nemocnice Tomáš Fiala.

Přítomné diváky na festival pozvali také starosta Strakonic Břetislav Hrdlička a ředitel Městského kulturního střediska Strakonice František Christelbauer, kteří si s Prácheňákem zahráli na fanfrnochy a vozembouch.

Alena Zárybnická.
Na povodně 2002 se nedá zapomenout, říká meteoroložka Alena Zárybnická

Prácheňský soubor

V roce 1949 český folklorista Josef Režný založil ve Strakonicích Národopisný soubor, ze kterého se brzy vytvořil Prácheňský soubor lidových písní a tanců.

Fanfrnoch

Famfrnoch, bukač, brumbál, nebo bukál je starodávný český lidový rytmický hudební nástroj, původem z Chodska. Patří do skupiny bicích nástrojů blanozvučných (membranofony), s neurčitou výškou tónu. Je to hliněná nebo plechová nádoba [5] (džbán), která je potažena napnutou měchýřovou blanou (kůží) a uprostřed je provlečen svazek žíní (zpravidla dva žíňové provázky). Čím větší nádoba, tím má fanfrnoch hlubší, silnější tón, naopak menší nádoba dává nástroji tón vyšší. Na nástroj se hraje taháním za žíně navlhčenými prsty, které třením vydávají specifický tón.

Vozembouch

Případně ozembouch, oblastně ozembúch, dále také bambas, bumbas, bumbasa apod. je lidový rytmický hudební nástroj používaný v české lidové hudbě. Název je odvozen od způsobu hry na nástroj, kdy se zvuk částečně tvoří úderem nohou nástroje o zem. Původ nástroje je zřejmě ve středověku. Jedná se o různé kombinace idiofonu (činely, valcha), membranofonu (bubínek), případně chordofonu (struna). Vyvinul se možná z hudební tyče – primitivního chordofonu, protože někdy je opatřen střevovou strunou a kolíčkem pro napínání struny, přičemž rezonátor tvořil hovězí močový měchýř naplněný vzduchem. Struna se rozezvučela žíněným smyčcem a nástroj mohl sloužit jako basující doprovod. Společně s fanfrnochem se vozembouch vyskytuje nejčastěji v dudácké hudbě.