Na pěšinky kolem řek, do lesů, do parků. Všude tam bylo možné v nedělní odpoledne potkat rodiny s dětmi, pejskaře nebo páry bez ohledu na věk. Poznávací znamení – roušky. Drtivá většina lidí je poctivá a nosí je, jiní je nandavají v okamžiku, kdy se blíží někdo jiný.

O to smutnější je pak pohled například na horažďovické Mírové náměstí, které zeje prázdnotou. Právě tuto část Horažďovic, které od Strakonic dělí kolem 20 kilometrů a spíše by jim slušelo přízvisko jihočeské, provází velká smůla.

Před lety uzavřela náměstí rekonstrukce, která trvala kvůli změně projektu a nekonečnému archeologickému průzkumu déle, než bylo zdrávo. I když ho potkal stejný osud jako Velké náměstí ve Strakonicích, kam se po jeho rekonstrukci lidé vraceli velmi dlouho a těžko, přece jen začalo ožívat. Koronavirové sankce ho ale opět vylidnily a jedinou útěchou mu může být, že není jediné. Nezbývá než doufat, že nebude tato karanténa trvat dlouho. Pohled na totálně mrtvé náměstí, které moc nežije ani v běžném režimu, nahání hrůzu.