Vzpomínám na kamaráda a spolužáka Petra Pokorného z Vimperka, když jsme jezdili na učňák do Budějovic. Na dalšího kamaráda a třetího v naší partě Pepíka Mráze, který už není mezi živými. I na svoji první velkou lásku Pavlu. Nebo na chození na pivo do nádražky, kde nám nalili, i když nám ještě nebylo 18. Už je to skoro čtyřicet let…

Roky jdou dál, zpívá kapela Netto a nádraží mění svoji podobu. Jsem srdcem Strakoničák, a tak jsem moc zvědavý, jaké bude. Moderní? Příjemné? Nebylo by nakonec lepší ho celé zbourat? Bohužel, zatím není nic vidět, všechno se odehrává uvnitř. Jsem ale optimista a nechám se překvapit. Moc bych si přál, aby se Strakonice dočkaly opravdu hezkého nádraží, protože si ho moc zaslouží.Těším se, až bude hotové a budu si ho moci prohlédnout. Už nyní vám mohu slíbit, že budete moci vidět nový začátek této budovy i vy prostřednictvím Strakonického deníku a jeho webových stránek.

Napište mi na petr.skotko@denik.cz, co se vám vybaví, když se řekne vlakové nádraží ve Strakonicích.