Každý chrochtající obyvatel má svůj příběh, jak se u ní v azylu ocitl. „Selinku našli v Brně, pochází z velkochovu, kde prakticky umírala v kotci. Přinesli ji i s videem. Boris to je klasika, nechtěné prasátko, synek ho koupil mamince od původních majitelů a neuvědomil si, že ona je dva týdny v měsíci pryč,“ přiblížila.

Esmeralda se zase objevila v kempu u Berounky. „Nikomu nechyběla, a tak ji tam nějací návštěvníci krmili a potom, když odjížděli, měli strach, aby ji nikdo nesežral,“ popsala s tím, že ji posléze Český klub majitelů prasátek chovaných v domácnosti umístil do jejich útulku.

Nespí v posteli, ale prasopelechu

Vašík, Pepina, Tonda, Růženka, Kačenka, Kvido, Mates a další vepříci mají každý svůj domeček, venkovní výběh sdílí s ovcemi, pávy, perličkami i kravkami a žijí tu v symbióze. „Většinou se jmény už přijdou, ale divočačku Tkaničku pojmenoval manžel, ta s námi vyrůstala v domě od malého selátka, protože potřebovala individuální péči,“ podotkla s tím, že ale s mláďaty nespí v posteli. „To se po Svinech říká, ale naopak my se u nich střídáme v prasopelechu, protože malé prasátko potřebuje kontakt,“ smála se.

Dafne v dočasném domově na školním statku v Dobešicích.
Zachráněná Dafne místo jatek spokojeně dožije u chovatelky

Dafne vypadla u Písku na čtyřproudou silnici a ke Štěpánce se dostala také díky Českému klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti. „To je organizace, která zastřešuje i náš útulek, a tu mohou lidé podporovat, zajišťuje nám potravu i veterinární péči, přes klub se také umisťují osiřelá prasátka do různých azylových stanic hospodářských zvířat,“ vysvětlila Kučerová s tím, že existují smíšené útulky, ale jen jediný pro prasátka, a to ten její.

Po umístění je podle Kučerové nejlepší, když bývalý majitel přijme odpovědnost za zvíře a trvá jeho finanční spoluúčast. Měsíčně totiž takový chrochtající mazlíček vyjde na necelé tři tisíce korun, v tom je zahrnutu krmení včetně potřebné veterinární péče.

Mají každé svou povahu

Prasátka mají jako lidé každé jinou náturu, většina v útulku u Kučerových jsou kříženci, kromě masných plemen tu žije jedna čistokrevná mangalica i různá vietnamská prasátka. „Každé je jiné, Bivoj je rozený melancholik, všechno, co se děje, se děje proti němu. Nesnaží se s tím bojovat a propadá smutku, někam si zaleze a čeká až umře. Chuť do života mu tak musíme dodávat,“ prozradila na vepře. Někdo zase vyžaduje přísnější ruku. „Prasátka zásadně nedělají to, co se po nich chce,“ konstatovala.

Prasátka najdou azyl u paní Štěpánky Kučerové z Trhových Svinů.
Vyroste a poslouchat nebude

Během hovoru nás stále přerušují dvě divoké prasnice. „To je Zuzka a Tkanička, chtějí jenom podrbovat,“ vysvětluje chovatelka a jejich přání obratem plní. „Tady vidíte v praxi, to pořekadlo, že někdo něco potřebuje jako prase drbání,“ dodává zvesela a ukazuje zároveň jejich zabroušené zuby a zkrácená kopýtka.

Na velké pastvině u domu si vepři užívají mimo jiné úžasné bahenní lázně. „To milují, koupání, rochnění se v bahně a rytí po louce,“ popsala bývalá zootechnička. Prase je všežravec, útulkáři ze Svin dostávají speciální granule. „Žerou seno, pasou se, sbírají žaludy, dostávají jablka, mrkev, různou zeleninu i ovoce, mají rádi dýně i cukety,“ upřesnila prasomilka.

Vydala o nich i knihu

O komické příběhy s těmito rypáčky není nouze. „Zatím jsem vydala jednu knihu veselých prasátkovských příhod, jmenuje se Ve při s vepři, jde o jejich příběhy a soužití s člověkem. Vyšla loni v prosinci,“ uvedla s tím, že už má materiál na další publikaci. „Ráda bych vydala do Vánoc její pokračování,“ zmínila Kučerová. Publikaci lze zakoupit přes webové stránky Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti.

Prasátka si nepořizovat a nekrmit přes plot

Prasátko není mazlíček, jak si stále lidé mylně myslí. „Naším cílem je dělat hlavně osvětu, aby si je lidé nepořizovali. Není to hobby zvíře, které by leželo na gauči, prostě vyroste a poslouchat nebude,“ upozornila. Všem potencionálním krmičům přes plot by vzkázala: „Nekrmit, za žádných okolností, nikdy a ničím! To je starost chovatele a nikdy nevíte, jak zvířeti ublížite, nebo zda se o krmivo nestrhne bitka," vysvětlila Kučerová.

Návštěvám a pomoci se ale nebrání, stačí se předem domluvit. Pokud by chtěl někdo dovézt vhodné krmivo, ráda ho uvítá a své svěřence podělí bezpečně a bez rizika možných šarvátek. „Vítání jsou všichni, kdo mají rádi prasátka a budou je drbat, návštěvníci mohou přivézt sezónní ovoce jako jablka, zeleninu jako mrkev, dýně a podobně,“ sdělila Štěpánka Kučerová závěrem.