Trenér ji popisuje jako veselou, trochu hlučnou a velice snaživou mladou slečnu.

Šestnáctiletá Sára Veselková z Nového Dražejova je jedna z nejúspěšnějších snowboardistek v České republice. Právě dnes závodí v norském Lillehammeru na juniorské olympiádě. A jakému sportu že se vlastně věnuje? „Jmenuje se to snowboardcross. Jedná se o skupinový závod na snowboardu, který se jede na celkem obtížné a rychlé trati. A ano, je to i celkem nebezpečné," řekla v rozhovoru pro Strakonický deník.

Nejprve bych vás poprosil, jestli byste mohla trochu přiblížit sport, kterému se věnujete?

Snowboardcross je celkem mladý sport, který v podstatě nebyl veřejnosti znám až do té doby, než nad ním přebrala kontrolu Mezinárodní lyžařská federace. Jeho pravidla jsou velmi jednoduchá. Společně startuje skupina nejčastěji čtyř závodníků a ten, kdo jako první protne cílovou pásku, je vítěz. Závod se nejede na úplně rovné trati jako třeba slalom, protože jeho atraktivnost spočívá především v záludnosti tratě. Ta je plná ostrých zatáček, hrbolů skoků, úzkých průjezdů nebo strmých sjezdů. Díky tomu je závod velmi rychlý a nezřídka se stává, že dochází k různým kolizím a nebezpečným pádům. Takže člověk musí mít celkem ostré lokty a tvrdou přilbu.

Pamatujete si okamžik, kdy jste se poprvé v životě postavila na snowboard?

Na snowboardu jsem se začala učit celkem brzy. Myslím, že ve čtyřech letech. Bylo to kvůli mému bráchovi, který také jezdil odmala. Prvně jsem závodila asi v osmi letech. Tuším, že na Lipně. Tam jsme se chytli party, se kterou jsem pak objížděla i další závody. Ještě musím podotknout, že jsem dělala freestyle, ke crossu jsem se dostala až mnohem později.

V kolika letech?

V patnácti. Ono dřív se ani cross jezdit nemůže, protože je celkem dost nebezpečný.

A jak jste se od freestylu dostala k snowboardcrossu?

Po základní škole jsem nastoupila na sportovní gymnázium do Vimperka. Jeden z učitelů mi tehdy řekl, že se zná s trenérem českého snowboardcrossového týmu, který by mě prý potřeboval, protože holky moc snowboardcross jezdit nechtějí a já že bych se na to prý hodila, protože umím skákat a moc se nebojím. Tak jsem s nimi odjela na jedno soustředění a už jsem u toho zůstala. Teď tedy jezdím teprve druhou sezonu.

Říkáte, že je to velmi nebezpečné. Co úrazy?

Musím zaklepat, ale v crossu jsem zatím moc vážnějších úrazů neměla. Ale ve freestylu už to byl několikrát otřes mozku a ani nepočítám kolik modřin a boulí jsem si kolikrát přivezla.

Sára Veselková

Jak se vám podařilo kvalifikovat se na juniorské olympijské hry?

Loni jsem na Mistrovství světa v Číně skončila celkově devátá ve své kategorii, čímž jsem si vyjela místo na olympiádě.

Nutno podotknout, že jezdíte ve stejném týmu s olympijskou vítězkou ze Soči Evou Samkovou.

To je pravda. Oficiální název týmu je Czech SBX team. S Evkou máme stejné trenéry, jezdíme spolu na soustředění a máme v podstatě všechno společné. Je to samozřejmě ohromná výhoda, protože díky Evce se celkem daří shánět sponzory. Ale nejsme tam samozřejmě jen samy dvě.

Sára Veselková

Pokud vím, tak jste letos dokonce závodila i na Světovém poháru žen. Jak jste dopadla?

Protože jsem měla dostatečný počet bodů, mohla jsem se zúčastnit závodu Světového poháru. Nutno říct, že jsem byla historicky nejmladší účastnicí z České republiky a celkově jsem byla i nejmladší závodnice. V prvním závodě se mi sice vůbec nedařilo, ale ve druhém už jsem postoupila z 18. místa z kvalifikace.

Závodit na tak vysoké úrovni musí být jistě velmi časově náročné. Jak vypadá váš běžný den v sezoně?

Je pravda, že v sezoně se domů moc nepodívám. Většinou čtvrtek, pátek a sobota bývají závody a zbytek týdne je soustředění. Tam vstáváme ráno v sedm hodin, nasnídáme se, následuje protažení. Velmi dobře funguje třeba jóga. Pak jdeme na kopec, kde jsme až do čtyř. Mezitím máme jen pauzu na oběd. Když se vrátíme ze svahu, máme tak půl hodiny odpočinek a jdeme do posilovny. Pak si dáme sprchu, večeři a jdeme spát. Ještě každý večer nesmíme zapomenout namazat prkna.

A co škola? Dá se to vůbec nějak rozumně stíhat?

Přiznám se, že je to velmi náročné. Mám sice individuální plán, ale v sezoně se do školy moc nepodívám. V podstatě tam chodím jenom na testy. Vše tedy musím dohánět hlavně na jaře. Dá se říct, že v sezoně nemám čas na nic jiného než závodit, učit se, jíst a spát (smích).

Kolik máte prken?

Loni jsem měla jedno, které už bylo v opravdu hrozném stavu. Ale naštěstí jsem letos zdědila dvě právě po Evě Samkové, která jedou skvěle. Jsou to prkna speciálně vyrobená ve Švýcarsku přímo pro Evku a jedno stojí okolo třiceti tisíc.

Jak je to s finanční náročností?

Velmi náročné. Bez sponzorů by tenhle sport rozhodně dělat nešel. Některé věci nám sice platí klub, ale oblečení, boty nebo cesty si musíme hradit sami.