„Nevěděla jsem, co mám dělat. Volala jsem obvodnímu lékaři a ten mi řekl, že pokud mi je dobře, mám zůstat čtrnáct dní v karanténě, že hygienici budou všechny, kdo přišel s lékařkou do přímého styku, kontaktovat,“ vzpomíná. A také se tak stalo. Po nařízené karanténě přišly i testy na COVID-19. „Hrozně jsem se jich bála. Nevěděla jsem, co mě čeká, ale samotný zákrok nic nebyl, jako výtěr z krku, horší ty nervy, než vám řeknou, jak to vyjde,“ popisuje chvíle nejistoty. Výsledek byl naštěstí negativní.
Starší žena bydlí sama a nakupovat ji chodila dcera. Z bytu za celou dobu vyšla pouze na testy. „To jsem měla roušku a přes ni ještě šátek, na rukou pak jednorázové rukavice,“ říká.
I když už má žena nařízenou karanténu za sebou, rozhodně zbytečně mezi lidi vycházet nebude. Ani na nákup. „Dcera mi přinese vše, co potřebuji. Nechtěla bych znovu zažít ten pocit. Pořád si měřit teplotu a čekat, co se na teploměru objeví. Člověk se víc hlídá a vyvede ho z míry už jen to, že trochu pokašle. Také neustále přemýšlíte, koho jste kde potkali a mohli nakazit a jestli test vyšel opravdu dobře. I když se nakonec nic neprokáže, je to o nervy,“ přiznává.
Všem lidem doporučuje, aby nosili roušky a pokud to není nutné, nikam nevycházeli, protože nakazit se můžete i tam, kde to vůbec nečekáte.
