Bývalý mlýn v Bavorově, ve kterém bydlí Josef Koutský se svou rodinou, skrývá unikát – sto let starou elektrárnu a zajímavý příběh. „Můj dědeček elektrifikoval Bavorov," vysvětluje.
Psalo se září roku 1912, když tehdy devětadvacetiletý Antonín Ducháč píše do továrny, že by měl zájem o turbínu na výrobu elektřiny. O pár měsíců později, na Silvestra 1912, turbína doráží do Bavorova. „A pak už to šlo docela rychle. Následující rok, na Josefa, děda spustil zkušební provoz a v květnu téhož roku mohli obyvatelé normálně svítit," vypráví Josef Koutský.
Jeho dědeček se narodil v Krčíně u Nového Města nad Metují. Tam pracoval v textilce jako technický pracovník u parních kotlů. Elektrárnu v Bavorově si nepořídil jen proto, že měl k technice vztah, ale na výdělek. „To dobou už mlýn nebyl hlavním zdrojem obživy. Mlelo se spíš už jen pro sousedy. Pak mu to pomáhalo v důchodu. Pobíral 180 korun," říká.
Elektrárna Antonína Ducháče dodávala Bavorovským elektřinu do padesátých let. Funkční byla ale až do ničivých povodní v roce 2002. „Byla pod vodou celá. Všechno to zarezlo. Oprava by byla možná, ale finančně dost nákladná," posteskl si Josef Koutský, jehož dům je dnes technickou památkou. 

Turbínu zas roztočí až peníze

Ještě před několika lety Josef Koutský z Bavorova pravidelně sto let starou vodní elektrárnu po svém dědovi Antonínu Ducháčovi spouštěl. Funkční byla až do roku 2002. Tehdy ji definitivně zastavily srpnové povodně. Zarezla. „Naděje, že se znova rozběhne, je," říká. Má to ovšem svá ale. Památkáři elektrárnu označili za technickou památku. Což znamená, že na vlastní pěst ji Josef Koutský opravit nemůže a odborná oprava by byla finančně nákladná. „To, co mi památkáři pošlou, to opravdu nespraví," posteskl si. Nestačí mu na to ani jeho vlastní prostředky. Tím spíše, že druhou kulturní památkou je i dům, ve kterém bydlí – bývalý mlýn.
I ten měl už namále. Maminka Josefa Koutského neměla na údržbu budovy prostředky. Chtěla mlýn prodat a vybavení dát do sběru. K tomu spíše vlivem šťastných náhod nedošlo a dům Josefa Koutského je dnes takovým malým muzeem.
V něm je mimo jiné i parní stroj, který byl ve své době pro místní lidi raritou. Parní stroj poháněl generátor, který dodával třífázový proud do rozvodné skříně s pojistkami a měřidly. V záloze byl ještě jeden generátor od Křižíka. Nejen pro případ poruchy, ale i proto, že se Antonín Ducháč technikou zkrátka rád obklopoval.
Unikátů skýtá nenápadné vesnické stavení na břehu řeky Blanice, ve kterém se zastavil čas, víc. Možná, že se turbíny nakonec rozběhnou. Možná, že příběh o tom, kterak se v Bavorově rozsvítila první žárovka, bude Josef Koutský vyprávět i vám, jakožto návštěvníkům opravdového muzea. Stálo by to za to.