Téměř čtyři stovky dětí prošly strakonickým folklorním souborem Prácheňáček za pětatřicet let jeho existence.

Od jeho založení v únoru 1981 byl jeho členem i jeden ze současných vedoucích Jaroslav Bašta. „Na začátku jsme ani nevěděli, co od toho můžeme čekat. Jedno je ale jisté, sešli jsme se tenkrát jako dobrá parta, a tak to zůstalo dodnes," řekl. Prácheňáček nyní vede se Sylvou Svobodovou, která byla před ty i jeho vedoucí.

V současné době má soubor jedenáct členů ve skupině těch starších, tu bude potřeba v nejbližší době obměnit. Mladších dětí je teď osmadvacet. „K větší výměně generací došlo po sametové revoluci, kdy vlastně vznikla úplně nová skupina malých dětí. Pak už se dařilo soubor obnovovat pravidelně," dodal Jaroslav Bašta.

Z líhně Prácheňáčku je i Patrik Ředina. Přišel jako osmiletý v roce 2000 a setrval v něm jedenáct let. „Co bylo nejkrásnější? Byla to hlavně skvělá parta, ať už jsme byli kdekoliv třeba na táboře nebo týden v Německu," potvrdil slova svého někdejšího vedoucího. Sám Patrik Ředina zůstal folkloru věrný dodnes. Ještě za působení Prácheňáčku ve čtrnácti letech založil Mladou dudáckou muziku. „Tu dobrou partu potvrzuje i to, že v naší kapele je polovina těch, kteří v minulosti také byli členy souboru," dodal.

A nyní zpět k pětatřicátinám souboru, které oslaví v sobotu 16. dubna od 18 hodin v Městském domě kultury ve Strakonicích. Organizátoři pochopitelně nechtějí dopředu moc prozrazovat. Jaroslav Bašta pouze naznačil, že to určitě nebude jen v současných dvou částech souboru, ale na pódiu zavzpomínají i někteří bývalí členové.

Petra Šmolíková vstoupila do Prácheňáčku jako desetiletá už v době jeho založení, tedy v roce 1981.

Co vás do souboru přivedlo?

Mě babička vždycky vedla k lidovým písničkám, tak jsem měla na co navazovat a mám dodnes.

Co vám roky v Prácheňáčku přinesly?

Prožila jsem tam báječné chvíle, našla jsem tam spoustu kamarádů a naučila jsem se samozřejmě hodně písniček a tanců. Našla jsem k tomu lásku a zůstalo mi to do dneška. Dodnes jsem členkou Prácheňského souboru písní a tanců.

Pokračují ve vaší zálibě i vaše děti?

Ano, kromě manžela se folkloru věnujeme celá rodina. Dcera i syn se mnou chodili už v průvodech mezinárodního dudáckého festivalu. My to tak máme v Prácheňském souboru zařízené, že malé děti, které nejsou ještě nikde organizované, bereme v krojích s sebou. Později už nastoupili oba do Prácheňáčku a chdili sami. Teď v sobotu s ním budou vystupovat na jeho výročním koncertu. Nikdy jsem je k tomu, aby do souboru chodili, nenutila a myslím, že jsou tam šťastní. Dcera nyní přešla také do Prácheňského souboru.

Mezi současné členy Prácheňáčku patří šestnáctiletý David Bašta a patnáctiletá Alena Svobodová, oba dva jsou studenty prvního ročníku gymnázia.

Jak jste se dostali do souboru?

David: Taťka ho vede. Takže hned, jak jsem mohl začít tancovat, tak jsem nastoupil. To jsem ještě nechodil do školy, bylo mi asi pět let. A od té doby tam jsem.

Alena: Já jsem se do Prácheňáčku dostala díky sestře, která už tam předtím chodila. Také jsem tam od pěti let.

Jaké jsou vaše nejkrásnější zážitky s Prácheňáčkem?

David: Nejhezčí ze všeho jsou letní tábory, to bych se asi shodl se všemi, tam je vždycky kopec zábavy. Jsme skvělá parta, i na vystoupeních se všichni moc bavíme.

Alena: Tábory a vystoupení se mi také moc líbily. Hlavně Čína, kde jsme byli v minulém roce na festivalu.

Věnujete si folklóru či hudbě i jinak?

David: Já jsem hudebně založený od malička. Mám teď pop-punkovou kapelu s názvem Ebony.

Alena: Hudba je i moje záliba. Hraju na housle, doprovázím Prácheňáček při vystoupeních. Jinak ještě hraju na klavír a violu.