Ivana Squillace žije v Německu už dvaadvacet let a pátým rokem pracuje s cizinci.

Do Německa jste přijela pár let po revoluci. Jak jste se cítila v kůži přistěhovalce?
Jako všechny začátky i ten můj byl těžký. Ale měla jsem dvě výhody. Jazyk jsem znala, protože mám státnice z Němčiny a rodina, u které jsem pracovala, mi se vším hodně pomáhala.

V současnosti pracujete s migranty, takže jistě dokážete pochopit jejich pocity v nové zemi. Pomáhá vám to ve vaší práci?
Ten pocit, že dokážu pochopit, jak se cizinci cítí, je pro mou práci jistě přínosem. Ale ta migrace, kterou vidíme v současné době, nemá moc společného s vlnou, ve které jsem byla já.

A jaké jsou mezi tím rozdíly?
Když jsem odjela do Německa, šla jsem sem s jasným cílem. Měla jsem dopředu domluvenou práci a ubytování. Chtěla jsem se zdokonalovat v jazyce a byla jsem odhodlaná se tu prosadit. Ale v dnešní době se mi zdá, že někteří přistěhovalci se nechtějí integrovat, nechtějí se učit jazyk a práci ani nehledají. Pouze pobírají sociální podporu, aniž by se o něco snažili. Ale nejsou to dojmy z posledního roku. Tento pocit už mám mnohem déle.

Německo v současnosti přijímá obrovské množství uprchlíků. Jak to zvládáte?
Já nepracuji přímo s válečnými uprchlíky, ale spíš s lidmi, kteří už v Německu žijí déle. Samozřejmě nám ale denně chodí zprávy o uprchlících a těch lidí je mi dost líto. Uprchlické tábory jsou přeplněné, je nedostatek sociálních pracovníků, překladatelů i lékařů. Podle mého názoru příliv uprchlíků německá vláda velice podcenila a teď ho nezvládá. Třeba v Norimberku je několik uprchlických táborů, které praskají ve švech. Pro představu, ve stanu určeném pro sto padesát lidí jich bydlí pět set. Navíc teď mám informaci, že k nám do Wendelsteinu má přijet nová vlna uprchlíků. Pokud je to pravda, tak doufám že se s tím naše městečko, ve kterém žije 16000 obyvatel bez problémů vypořádá.

V České republice mezi lidmi převládá názor, že uprchlíky bychom přijímat neměli a že islám v Evropě nechceme. Jaký názor mají Němci?
Musím říct, že podle toho, co vím, tak zcela opačný. Máme tu mnoho dobrovolných pracovníků, kteří chodí pomáhat, nabízejí jídlo, oblečení, peníze a mnoho dalšího. Bez těchto lidí by to opravdu nešlo. A celkově mezi velkou spoustou lidí panuje názor, že uprchlíkům musíme pomoci. Co se islámu týká, tak žádný velký odpor mezi lidmi nepozoruji. Možná je to tím, že na uprchlíky nehledí jako na lidi jiného vyznání, ale jako na lidi, kteří potřebují pomoci.