Dům s pečovatelskou službou v Sedlici obývá 14 seniorů. Od roku 2003 tady pracuje jako pečovatelka Hana Pelouchová (58). „Nejdříve jsem pracovala jako zdravotní sestra, později jako učitelka v mateřské škole. Tady jsem spokojená, je to něco mezi zdravotnictvím a školstvím,“ říká o svém zaměstnání.

Co všechno je náplní vaší práce?

Dělám pečovatelku, ale zároveň i uklízím, nosím obědy. Obyvatelé se na mě obrací, když něco potřebují, ale většinou si se mnou chtějí hlavně popovídat, o knihách, o filmech. Mají radši, když si s nimi člověk povídá. Myslím si, že lidské slovo je víc než všechny volnočasové aktivity. Kolikrát mi svěřují různé své bolístky.

Co považujete při práci pečovatelky za důležité?

Pociťuji, že obyvatelé tady mají ke mně důvěru. Navázali vztahy i mezi sebou, často společně vaří nebo pečou. Každé narozeniny slavíme dohromady. Když třeba jedu k doktorovi, tak mají starosti větší než já. Vyptávají se potom, jak kontrola dopadla. Je to příjemné, když nemusím řešit nějaké závažné spory mezi obyvateli.

Nosíte jako pečovatelka uniformu?

Lidé tady jsou soběstační. Asi proto ve stanovách uniformu nemám, ale plášť nosím i tak. Hlavně kvůli kapsám, abych měla kam dávat klíče. Nosím ho především, když vydávám obědy. Nevím, asi jde o zvyk z mých předchozích zaměstnání.

Vzpomínáte na uniformy, které jste nosila dříve?

Jako zdravotní sestra jsem nosila zelenkavé šaty. Protože jsem byla těhotná, tak jsem přes ně měla ještě takovou těhotenskou zástěru, nemuseli jsme nosit čepečky. Přišlo mi to slušivé. Ale jistý druh uniformy jsem měla na sobě i jako učitelka v mateřské škole.

Ještě byste si ji někdy chtěla obléknout?

Po uniformě zdravotní sestry se mi občas zasteskne. Klidně bych si ji znovu oblékla.

Nechtěla byste se vrátit k povolání zdravotní sestry?

Někdy ano. Občas mě napadne, že bych zase ráda pracovala v nemocnici, ale tady jsem ráda, je to tu klidné. Neměnila bych.

Proč bílou zdravotní uniformu nenosíte tady?

Sem by se asi nehodila. Je lepší, když tady chodím v civilnějším. Jeden plášť mám bílý a jeden proužkovaný.

Naplňuje vás tato práce?

Jednou jsem chtěla odejít. Když mi zemřel manžel, uvažovala jsem, že už zůstanu doma. Ale obyvatelé pečovatelského domu mi to rozmluvili. Odchod jsem si nakonec rozmyslela a nelituji toho. Jsem ráda, že jsem nezůstala doma.