Že by byl zásadní rozdíl mezi voliči před patnácti lety a dnes, si ale nemyslí. „Snad už od doby, co dělám tady v nemocniční knihovně, tu máme i volební místnost. Okrsek je malý, na listině je asi dvacet čtyři jmen. A to se po celé roky nemění – jedni volí, druzí ne, a tak to jde pořád stejně. Jména voličů a nevoličů se nemění," říká.
O tom, že by s volebním komisařstvím skončila, neuvažuje. „Ono to ani dost dobře nejde. Vzhledem k tomu, že tu pracuji, mám také hmotnou odpovědnost. A pak, máme tady už osvědčenou partu, tak je nám tu dobře. To, že tu budu do večera, mi vůbec nevadí," směje se.
Jestli půjde volit, však zatím sama neví. „Zatím jsem nevynechala jediné volby. Tentokrát ale váhám. Nemám totiž jasno v tom, komu bych svůj hlas měla dát," krčí rameny.
S téměř stoprocentní jistotou ale ví, že ve volební komisi příště chybět rozhodně nechce.
