Mnoho dochovaných informací o tomto místě neexistuje, ale přece jenom se podařilo z několika zdrojů poskládat alespoň střípky historie tohoto ukrytého místa. Přečtěte si, co Deník zjistil.

VÝZVA: „Máte k tomuto objektu další informace? Historické fotografie, jak vypadal během své nejlepší slávy? Případně zajímá vás historie jiného stavení, ať už zachovalého či opuštěného na území Jihočeského kraje. Napište mi, ráda zjistím více: Lenka.Pospisilova@denik.cz

Zůstala jen myslivna

Strakačov spadá z hlediska katastru pod obec Turovec a nese číslo popisné 33. Hranici katastru s obcí Košice rozděluje Borecký potok, který pramení u Krtova. Jak zmínil bývalý kronikář obce Mezná Jan Kolář, v těchto místech v 15. století zanikla vesnice, do 60. let 20. století tu fungovala stejnojmenná hájovna. „Můj otec, rodák z Košic, Jan Kolář vzpomínal, že posledním hajným tu býval Josef Chmel. V 60. letech jsme s kolegy s JZD Košice hájovnu plotili, likvidovalo se tehdy staré dřevěné oplocení a montovalo nové. Samozřejmě v zimě, kdy nebyla práce na polích,“ tlumočil jeho slova.

Řádil tu žhář

Před lety však bývalá myslivna vyhořela. Stala se obětí místního žháře, který takto zdecimoval hned tři objekty v okolí Košic. Jak doplnila košická kronikářka Alena Procházková, podle místních obyvatel došlo k sérii požárů začátkem roku 1999. „Srub za Košicemi u rybníka vyhořel 17. února, Strakačov pravděpodobně v březnu tohoto roku, v té době lehla popelem i třetí stavba, chata na Borku,“ upřesnila.

Záznam o sérii požárů (první dva) z hasičské kroniky SDH Košice z roku 1999.Záznam o sérii požárů (první dva) z hasičské kroniky SDH Košice z roku 1999.Zdroj: Lucie Hejná

Nějakou dobu tam žil také okresní tajemník KSČ Filip s manželkou. Díky němu byla k Borku a na Strakačov vybudována asfaltová cesta.

Genius loci

Místo moc dobře zná i současný jednatel Lesů města Tábora Stanislav Vyhnal. Podle něho, než objekt přešel do soukromého vlastnictví, patřil městským lesům. „Po revoluci hájenka vyhořela a od té doby je stav setrvalý, což je škoda, protože je to opravdu krásné místo,“ politoval s tím, že toto zátiší má své kouzlo. Jeden z bývalých ředitelů táborských lesů si podle něj také místo oblíbil, a chtěl tu vybodovat loveckou chatu. Bohužel se nepodařilo nemovitost odkoupit.

Zmínky o Strakačově a dalších zaniklých vesnicích v Turoveckém lese v historických knihách a místopisech.Zmínky o Strakačově a dalších zaniklých vesnicích v Turoveckém lese v historických knihách a místopisech.Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Podle spisovatele a regionálního historika Romana Cikharta (1886-1957) během husitských válek v Turoveckých lesích zaniklo hned několik vesnic. Šlo o Kravín, Kavčí, Cimpovo Lipí, Malé Lipsko, Velké Lipsko, Smolín u Kozího hrádku a právě Strakačov. K jejich vyhlazení mělo dojít při válečném tažení vévody Albrechta II. Habsburkého po roce 1438. K Táboru přitáhl s cílem ho obléhat a dobýt. A zničil přitom i Kozí hrádek. Při stavbě dálnice D3 v lokalitě kolem Smolína archeologové tyto fakta potvrdili tím, že odkryli vojenské ležení.

Obyvatelé hájovny Strakačov:
Z digitálního Okresního státního archivu v Táboře se lze dozvědět, že na hájovně při sčítání lidu v prosinci 1900 žila rodina Prágrova. Lesník a hajný Jan Prágr pocházel z Hůrky u Plané nad Lužnicí a hospodařil tu s manželkou Annou z Ústrašic. Společně vychovali tři syny Emanuela, Jana a Františka a dceru Růženu. Děti v té době navštěvovaly Základní školu v Plané nad Lužnicí.
Deset let předtím (31. prosince 1890) také v rámci sčítání, zde byli sečteni zase členové klanu Soldátů. O lesy a hájenku se v té době staral Antonín Soldát z Horek se ženou Annou z Tábora. Ti měli dva syny Jaroslava a Václava a čtyři dcery Marii, Otýlii, Emílii a Johanu. U těchto obyvatel zůstal dochován i soupis hospodářských zvířat. Chovali na Strakačově celkem 4 kusy hovězího dobytka (3 krávy, 1 jalovici), 10 slepic, husu a také se zabývali včelařstvím, protože v záznamu figuruje i 6 úlů.