Co v poslední době udělalo radost Tomáši Klusovi?

V poslední době… Já mám každodenní radosti. To už začíná tím, jak se člověk probudí a je šťastnej, že je naživu. V poslední době mám největší radost asi z toho, že se nám vrátila včera Josefína z Chorvatska. Ale strašně těžko se mi něco vypichuje. Těch radostí je strašně moc. Já se raduji ze života.

Co Vás v poslední době naopak rozčílilo/naštvalo?

Asi nic. Já si nic neberu a nepřipouštím natolik, že by se mě to mělo zmocnit.

Takže Tomáš Klus není nikdy vzteklý?

Býval jsem vzteklý. Ale snažím se pracovat se svou myslí tak, aby byla dobrým sluhou, protože bývá špatným pánem. Ty vztekací okamžiky strašně člověka vyčerpávají a udělají mu nedobře do budoucnosti. Je to špatná investice, takže se snažím se je vymýtit tím, že si vždycky vydechnu, nadechnu, zase nadechnu. Říkám si, jestli tím něco změním, když se rozčílím.

Pokáč o Vás zpívá v jedné písni jako o pozitivním člověku. Širokou veřejností jste tak také vnímán? Souhlasíte s tím?

Ano, stoprocentně. To je můj životní sen – harmonizovat prostředí, do kterého se dostávám. Já jsem byl zklamaný, když jsem byl na odběru krve při darování krve, protože jsem negativní nula. Jsem pozitivní negativní nula (směje se).

Co vnímáte jako svou nejlepší vlastnost, které si na sobě ceníte?

Dobrosrdečnost. Nikomu nepřeju nic zlého. A to je fakt. Nikdy jsem to tak neměl. Protože si strašně cením harmonie a lidské sounáležitosti a vnímám to jako tu nejvyšší možnou hodnotu, které můžeme jako společnost dosáhnout. Mám to asi přirozeně od malička, nikdy jsem neměl ty tendence, že bych se snažil někomu úmyslně škodit. I když jsem dělal nějaké nehezké věci, stran lásky, které jsem používal jako prostředek k osobnímu prospěchu, tak jsem to nikdy nemyslel špatně.

Co naopak vnímáte jako svou slabinu?

Nedokážu zatočit se svými zlozvyky. To mě štve. Nedokážu přestat kouřit.

Jakou poslední knihu četl Tomáš Klus?

Umíráme každý den od Mingyura Rinpočhe, kniha o lamovi, který se narodil jako vysoký lama a chtěl si ověřit to, jestli všechno, co se naučil a to, o čem ví, že je v životě správné, umí aplikovat do obyčejného života a rozhodl se odejít do bezdomoví. Je to skvělé, protože on ze své pozice ukazuje, jak je to složité a přiznává se k mnoha chybám, které udělal, zároveň dává řešení na ty chyby. A hlavně upozorňuje na to, co je u nás tabu. My se narodíme a spějeme ke smrti. Všechny věci, které urychlují cestu ke smrti, jsou vlastně zbytečný a legrační, takový to, jak se vlastně snažíme zabíjet různýma věcma, třeba tímhle (kouří a ukazuje na cigaretu).

Každý den v našem těle zemře až 70 miliard buněk a 70 miliard buněk se narodí. Jsme neustále konstantní změna, mým cílem je přestat se bát změny.

Vystupoval jste v několika různorodých prostorách. Běžně jsou to divadla, festivaly. Vystupoval jste ale i ve věznici. Jak se taková Stezka korunami stromů vymyká?

Běžně nemívám závratě v průběhu celého koncertu a zvukové zkoušky. To bylo takové novum, ale já to bral jako výzvu, protože mám rád výzvy v životě. Rád hraju na netradičních místech a věznice to je takové nekonečné turné, které jedeme a jsem za něj hrozně vděčný, protože mě učí nesoudit lidi. Měl jsem spoustu zážitků, které mě utvrdili v tom, že i když člověk může být přesvědčen těma vnějšími okolnostmi a řečmi okolo sebe, že je někdo nějaký, tak dokud ho osobně nepozná nebo se důkladně neseznámí s jeho příběhem, tak nemáme vůbec právo se soudit.

Jak jste se vyrovnal s výškou na Stezce korunami stromů?

No, přežil jsem to, ale jen tak tak. Jsem unavený, jako kdybychom hráli 4 hodiny. Ale dobrý, jsme živí a zdraví.

Jak se cítí Tomáš Klus, když vidí zcela překroucený článek, který vykrádá jeho sociální sítě?

Přijal jsem to jako znamení doby. Takhle my pracujeme s informacemi. Internet nás zastihl nepřipravené, ale dneska jsem slyšel rozhovor s Timothy Snyderem a ten říkal, že před 150 lety nás takhle zastihly knihy a ty také nejdříve rozdělovaly společnost. Takže se nenechávám zneklidňovat. Naopak se ale snažím o to ten internetový prostor kultivovat, především proto, že mám strach, že ta nenávist díky anonymitě má prostor v nás bujet. Ta pak oživuje ty démony, tak aby to nepřešlo do veřejného prostoru, to by byla škoda.

Je něco, co Tomáše Kluse i po tolika letech v showbyznysu překvapí/zarazí ohledně fungování bulváru?

To asi ne. Ale já jsem nikdy nebyl součástí showbyznysu. Já nechodím na žádné mejdany, baví mě být doma a tam mám své kamarády. Ne, že bych neměl v showbyznysu kamarády, ale vždycky se snažím, abych se z něj vymanil i v rámci těch přátelství. Když už se s někým z showbyznysu skamarádím, tak si ho většinou spíš vezmu domů, než abychom se spolu pohybovali tím showbyznysem. Showbyznys je iluze. Já mám tu výhodu, že mě sláva zastihla v momentě, kdy jsem byl v Indii. Vydali jsme totiž desku, nato jsme odjeli do Indie a mezitím jsme se tady stali slavnými. Přijeli jsme a jenom jsme říkali − co to je za haluz, ne? A od té doby žiju v haluzi a jenom se snažím i těma koncertama dokazovat, že mezi námi není žádný rozdíl. Je to jenom bublina, která jenom mění úhel pohledu těch lidí na mě. Mě samotného to nijak nepoznamenalo.

Jste otevřený člověk, který na sociálních sítích ledasco zveřejňuje. Nepanuje někdy ve vás nějaká vnitřní obava, pochybnosti, jestli je to tak správné a neohrožuje Vás to?

Každý den mám myšlenku na to, že to smažu z toho důvodu, že sociální sítě jsou nebezpečná zbraň v rukou lidí, kteří ji zatím neumí ovládat. Na druhou stranu si prostě myslím, že tam vytváříme prostor a otevíráme témata, která se někteří lidé, kteří mají stejný dosah jako my, bojí otevírat a jsou kontroverzní a ubývají kvůli nim followeři. A z toho důvodu ty sítě v mém životě zůstávají. To že tam zveřejňujeme hodně z našeho života, to je vlastně výsledek toho, že když jsme se hodně bránili bulváru, tak hlídkovali před naším domem. V momentě, kdy my jim dáme a máme pod kontrolou to, co jim dáváme, i když ne to, co o tom napíšou, tak alespoň můžeme trošku ovlivňovat svůj mediální obraz.

Zveřejňujete na sociálních sítích cokoliv co uznáte za vhodné Vy sám, nebo v případě pochybností se o příspěvku se s někým poradíte?

Když zveřejňujeme fotky s dětmi, tak se jich ptáme.

Nasdílel jste na sociální sítě něco, čeho byste nyní s odstupem času litoval, případně byste něco udělal jinak?

Asi bych míň tlačil na lidi v některých věcech. Někdy jsem byl hodně impulzivní v rámci toho, že mi něco už přišlo fakt hodně přes čáru a nasdílel jsem to i emotivně. Emoce nejsou dobrý v promlouvání ke společnosti, ale v zásadě ne. Já si stojím za každým tématem, které jsem ve společnosti otevřel.

Jeden z vašich prvních covidových příspěvků vyvolal velkou vlnu reakcí. Srovnával jste tam covid s chřipkou. I za ním si stojíte?

Já si na sobě trošku vážím toho, že mám schopnost sebereflexe a já jsem byl schopný přiznat se k tomu, že jsem pochybil a to si myslím, že je důležité. Toho si na lidech vážím. Myslím si, že kdyby lidi u nás, kteří mají společenský dopad, byli schopni hlubší sebereflexe v rámci své minulosti, pak by mohli strašně pomoci naší společnosti. Je tady moc lidí, kteří by mohli pomoci, ale nedělají to a to je podle mě škoda.

Vydal jste v nedávné době nové a politické CD Čau Česku. Komu je primárně album určeno?

Mně. To byla moje taková tečka za tím tématem. Doufám. Už jsem řekl všechno, co mě trápí v naší zemi a směrem k lidem, kteří ji ovládají v tuhle chvíli a kteří ji dávají směr a že jsou to vůdci, kterým jde o to vést, nikoli o to, kam to vedou. Už jsem pochopil, že nemůžu udělat víc, než vydat desku na to téma, ale promlouvat k lidem a snažit se měnit jejich názory, to není správná cesta.

Ptáci dokud můžou zobaj, nejvíc pojme toho do sebe čáp. Jeho zobák mele z cesty… Měl jste nějakou zpětnou vazbu od onoho čápa? A očekáváte ji?

Já ji neočekávám. Má velmi schopný PR tým, aby věděl, že do takové konfrontace nemá nastupovat, protože emoce na uzdě drží ještě o dost hůře než já a prozradil by tak, jaký je to chaotik.

Album je přece diametrálně odlišné od vaší tvorby. Řešil jste jeho podobu s kolegy z kapely, přestože se alba nezúčastnili?

Ne, protože to je čistě můj projekt, do kterého jsem nechtěl nikoho zatahovat. Jsem šťastný, že došlo k protnutí s Jirkou Burianem, se kterým teď s Jirkou Kučerovským točíme desku ve třech a bude to myslím…Zatím má pracovní název − To jsem opravdu nečekal, protože každý, komu to pustíme, tak říká, že to nečekal. Bude to první popová deska Tomáše Kluse, kterou kdy vydal.

Jaký je důvod, že jste kapelu vynechal?

To je můj boj. Důvodem není to, že bychom měli tak odlišné názory, ale tohle bylo čistě o mně. O vypořádání se s mojí situací.

Vaše nynější tvorba se do politiků strefuje mnohem více, než v předchozích politicky mířených písní. Jindy pozitivní Tomáš Klus nyní používá výrazy jako stát v čele s šmejdem, chytrej jako makak, je jako améba, je jako břídil. Vnímáte to stejně?

Přistoupil jsem na rétoriku, kterou používají oni. Písničkářství je o tom, nastavovat zrcadlo.

Nedomníváte se, že by tohle mohlo vadit vašim stálým posluchačům, které tvoří především ženy?

Život je konstantní změna, neustále se proměňuje všecko, včetně Tomáše Kluse. Já bohužel neumím dělat věci s ohledem na to, jaký to bude mít dopad na fanoušky a na jejich příliv či odliv, protože to nepovažuji za uctivé vůči hudbě a vůči múzám, které mi pomáhají s tvorbou. Dělám, to co cítím, to, co je ve mně nejaktuálnější, to pouštím ven, bez ohledu.

V rozhovoru s Čestmírem Strakatým jste řekl: „Já mám potřebu se k tomu vyjádřit, mám tu možnost vyjádřit svůj občanský názor.“ Děláte to hlavně prostřednictvím písní, což je logické, jste písničkář. Máte ale ještě nějakou jinou alternativu, jak vyjádřit svůj postoj k nynější situaci?

Ne. Já jsem řekl, co jsem potřeboval, resp. zazpíval, co jsem potřeboval, a můj občanský postoj trvá a to, že bojkotuju jeho výrobky a jeho dotování koncertů a jiných společenských akcí, to trvá. Ale nebudu to už nikomu předkládat. To je můj osobní postoj. To je asi jediné, čím můžu teď promlouvat do té situace. Být sám sebou příkladem, že si stojím za svým. To je důležité, aby stát za něco stál, jeho občané si musí stát sami za sebou.

V dřívější tvorbě velmi významnou část tvořily duety, např.: s Anetou Langerovou, Richardem Krajčem, chystáte do budoucna i nějaký další duet?

Ano. Na nové desce bude duet s mou ženou (usmívá se)

Nedávno jste vystoupil v Českých Budějovicích v Háječku se skupinou K.R.B., jaké to je, být součástí něčeho takového?

Obohacující. Ohromně! Celá Arpida je o obrovské spontaniitě a obrovské přirozenosti a člověk si vždycky uvědomí, jak málo mu stačí k radosti. Stačí to spolubytí a uvědomění si té radosti. Jsme, vždyť co víc chceme?

Dočkají se Vaši fanoušci ještě Klusymfonie?

Já si to strašně přeju a doufám v to! Mám na nový desce ještě další písničky, které strašně chci zařadit do Klusymfonie.

Během covidu jste se začal učit anglicky, jak pokračujete?

Very slowly. Je to boj, ale držím nějakou pravidelnost, alespoň v rámci telefonu a skype lekcí. Potřeboval bych se ale dostat alespoň na hodinu denně. Jenže hrajeme spousty koncertů a do toho točím film, takže je to složitý. Ale strašně to potřebuji. Já jsem to na sebe prásknul, že jsem takhle tupej v angličtině, protože cítím, že je to celospolečenský problém. Spousty mých vrstevníků nerozumí světu. Je to zapotřebí v téhle době, protože ten strach z vnějšku ze světa nás může zamknout. Když světu přestaneme rozumět a nebudeme vědět, co se děje venku, když nebudeme rozumět tomu, co říkají lidi, kteří tam žijí. Teď žijeme v době, kdy potřebuje být spolu. Já jsem proti jakýmkoli separacím v rámci národů a neřku-li pak krajových částí země, to už je fuk, teď máme společný problém, který se dá vyřešit společně. Globální problém si žádá globální řešení a tohle s tím úzce souvisí. Abychom dokázali zachránit svět, musíme si rozumět.

Lada Sojková