To je věc názoru. Podle toho mého nepatří do měst (i vesnic) staré čoudící kraksny, auta s nefungujícími brzdami, nefunkčními světly a podobně. Včetně nefungujících řidičů. Většina vypuštěných aut je jistě v tomhle směru v pořádku.
Ale na druhou stranu jsou brněnští aktivisté vtipálci. Na auta umístili letáky s oznámením, aby si to majitelé vozů nebrali osobně, že nejde o jejich chybu, ale o chybu jejich vozu. Trochu jsem se zasnil a v živých barvách vidím, jak přijde k vozu řidič, má 30 minut na schůzku kvůli práci (nebo ve škole kvůli dítěti či u lékaře kvůli nálezu). Jistě to pochopil.
Když v muzeu Madame Tussaudsové poničili angličtí aktivisté voskovou figurínu krále Karla III. čokoládovým dortem, myslel jsem, že je to osobní. Ne každý měl exmanžela princezny Diany rád. A ono to je kvůli povolenkám na těžbu ropy a plynu. Nějak jim ale uniklo, že Karel III. se velmi pečlivě věnuje především ekologii.
Zkrátka. Ničení věcí ve jménu pokroku, lásky, víry či přírody nemám rád. To už věděl spisovatel Milan Kundera, když napsal román Nesmrtelnost. Hrdinka Agnes umírá při nehodě a kvůli záměrně píchlému kolu se s ní nestihl manžel rozloučit. Prostě přijel pozdě. Jihomoravští aktivisté si svým počínáním s podobným scénářem zahrávali.