DARINA VERNEROVÁ

Desetiletý Patrik Fontaš v kostýmu motýla nedočkavě přešlapuje před vchodem do domova a hlídá návštěvy. „Někdo k nám jde,“ hlásí pokaždé Patrik své tetě, Jaroslavě Vítovcové, a utíká pro ošatku s chlebem a solí.

Patrik se v Dětském domově ve Volyni „narodil“ loni. Venku nevyhlíží jen lidi, kteří se přišli podívat na den otevřených dveří Dětského domova ve Volyni, ale především svojí sestru, která si ho vezme na pár dní domů na prázdniny. „Patrik tu má ještě bratra. Jejich sestra si je ale nemůže vzít na prázdniny ke svojí rodině oba najednou, nezvládla by je,“ vysvětluje učitelka Jaroslava Vítovcová.

Patrik je v domově spokojený. „Je to tu dobrý. Je tu hezká tělocvična i hřiště. Nejradši hraju fotbal s kamarády Jirkou a Péťou. Líbí se mi, co tu dneska děláme, a Stonožka taky,“ vypráví Patrik.

Projekt Stonožka, učí děti pomáhat jiným dětem, které to potřebují. Výrobou a prodejem přáníček a dekorací, sbírají děti peníze, které se pak rozdělí. Dvě třetiny odesílají do Norska, kde nadace vznikla. Odtud peníze putují tam, kde je jsou potřeba. „Třetinu peněz si necháváme my na pomůcky,“ doplňuje učitelka. Ve Volyni takhle pomáhají už čtrnáct let. Za tu dobu se jim podařilo darovat nadaci třicet tisíc korun. „Stonožku jsme si tu vzali za vlastní. Žijeme tím úplně všichni,“ říká Jaroslava Vítovcová.

Marie Čapková přispěla. „Něco jsem si koupila. Budu mít památku a hlavně pomůžu alespoň takhle, když to jinak nejde,“ vysvětluje.
Než se objeví průvodce budovou Patrik Tokár, nastínila Jaroslava Vítovcová úskalí své práce. „Děti, co tu jsou, mají za sebou příběhy, které by mnohdy ani dospělí neustáli. Ale člověk si to nesmí moc brát, jinak si vás omotají. Tady se jim snažíme život co nejvíc zpříjemnit. Se světem venku už se musí poprat sami,“ spolkne slzy učitelka a pouští mě s Patrikem na prohlídku.

„Ta dolní postel je moje,“ ukazuje. „A tady máme obývák a kuchyň. Vaříme si většinou čínský jídla,“ dodává nejistě. Patrik chodí do páté třídy Základní školy ve Volyni. Bydlí v bytové buňce s několika přáteli. V domově si nestěžuje. „Bydlí se mi tu dobře, máme tu televizi, jedny holky mají kočku,“ uzavírá Patrik.

Úkolem volyňského dětského domova je změnit svým svěřencům život k lepšímu, vysvětlit jim, co je správné, co ne, a naučit je žít podle pravidel.

Darina Vernerová