Hovořil o rytmizované podobě strakonického hradu, v jehož výrazu hrají svou roli kameny. Stavitelé této památky, jíž byla strakonická huť, dbali na celkový dojem stavby, neboť měla reprezentovat mocenské ambice pánů Bavorů.

Vidíme, jak je pěkně sladěn Rumpál s okolní obrannou zdí. Byl také sladěn se zadlážděním nádvoří. V roce 2006 bylo u paty věže odkryto původní oblázkové dláždění. Dnešní podobu nádvoří jasně odsoudil jako buranskou a necitlivou k samotnému výrazu hradu. V dnešním předraženém zadláždění můžeme spíše spatřovat vzorník nějakého ,,národního podniku Žula”. Nesmyslné obrazce a štípaná, leštěná a jiná žula, která se spíš hodí mezi městské domy, strhávají z této památky kouzlo a staly se cizorodým prvkem.

Nepochybuji, že odpovědní úředníci budou trvat na svém a neomylném, avšak moudrý je jenom ten, kdo poslouchá moudré a dle toho se zařídí. V tomto smyslu jsou slova profesora Durdíka mementem pro zamyšlení, proč jsou Strakonice dnes vnímány světem jako zapadákov a proč za pánů Bavorů byly často na výsluní českých dějin.

Ondřej Fibich