Dnes již bývalý ředitel Správy NP a CHKO Šumava Jiří Mánek má za sebou první dny, které netráví jako ředitel národního parku. Spolu s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem oznámil, že v této funkci k 30. dubnu skončí.

Jiří Mánek se stal 1. července 2012 v pořadí sedmým ředitelem Národního parku Šumava poté, co jej do funkce jmenoval tehdejší ministr životního prostředí Tomáš Chalupa. Od prvního dubna 2011 přitom na Správě spolupracoval jako náměstek předchozího ředitele Jana Stráského. 

Co si ze svého působení v pozici ředitele Správy odnášíte a co 
po vás naopak zůstává?

Odnáším si zkušenost 
o opravdové lidské nenávisti, o lžích, o alibismu a intrikách aktivistů. A odnáším si také nové a opravdové přátele. Zůstává za mnou snad pár spokojených lidí, kteří si vzpomenou, že to nebylo zas tak úplně špatné. Národní park Šumava má návštěvní řád na dobu neurčitou, má dojednanou novou zonaci se scelenou a o sto procent zvětšenou první zónou a má schválený za svou existenci třetí Plán péče. To je v rovině koncepce, a to je za ty dva roky, myslím, docela dobrý odkaz. Zůstávají po našem vedení nové mosty, cyklostezky, opravené mostky, přístřešky v terénu, malá vyhlídková místa. Na Šumavě pracuje více koní, jsou tu fotopointy, funguje e-shop, máme on-line a transparentní rezervační systém pro zájemce 
o nocleh v našich ubytovnách, v autech jsou namontované GPS, které ročně spoří statisíce korun, máme krásný PARK restaurant na Březníku, jsme otevření více handicapovaným lidem. Není tu kůrovec, zrevitalizovali jsme část šumavských rašelinišť a také tok říčky Hučiny. Z toho mám dobrý pocit.

Máte už jasno, co budete dělat?

Rozhodně budu chvíli odpočívat. Musím se nadechnout a získat potřebný odstup a nadhled. Potřebuji fyzicky i psychicky zregenerovat. Budu asi dost sportovat a určitě se budu věnovat dětem, ženě, psům a opravám na domě. Tedy věcem, které jsem tak trochu zanedbával. Určitě se budu chvíli rozhlížet.

Pokud byste měl své působení na Správě srovnat se svými předchůdci, kam byste se zařadil?

Každý ředitel má své silné a slabé stránky, přednosti a zápory. Nechci se nikam zařazovat. Za lidmi musí stát jejich práce a konkrétní činy a ty musí hovořit hlasitěji než jakákoli slova. Slova jsou zbytečná. Kam mě zařadit asi odpoví až historie. Je ale smutné, že se na Šumavě ředitelé střídají s ponožkami jednotlivých ministrů. Jen za poslední Plán péče nás bylo šest ředitelů. Určitě nikdo z nás nebyl úplně špatný ředitel. Jen pravidla pro práci jsou naprosto špatná. Dokud nebudou na Šumavě pravidla jasně a striktně daná zákonem, nic se nevyřeší.

Není to poprvé, kdy jste kvůli názorovým neshodám ze Správy odešel. Nejprve jste z tohoto důvodu skončil v roce 2004 jako náměstek ředitele, o dva roky později jste pak ze Správy úplně odešel. Měl jste před třemi roky pocit, že je ten pravý čas se na Správu zase vrátit?

Vždycky jsem chtěl pracovat na Správě, již od vysoké školy. A také již od vysoké školy jsem snil o tom, že budu jednou ředitel národního parku. Tak se to nějak vyvíjelo tím směrem. Sny si má člověk plnit. V roce 2010 byl na ředitele vypsán konkurz, a tak nebylo o čem přemýšlet. Byl ten pravý čas se vrátit. Nejprve jako náměstek Jana Stráského, pak i jako ředitel. Žil jsem tak chvíli svůj sen a přes některé útrapy mě to bavilo.

Když vás ministr Chalupa uváděl do funkce, ocenil, že se vám spolu s Janem Stráským podařilo odblokovat jednání s obcemi. Posléze jste se s obcemi dohodl na rozšíření prvních zón ze 13 na 26 procent, ukončil jste proces jednání o novém Plánu péče, ekonomicky stabilizoval Správu, výrazně změnil pohled regionu na národní park. Do značné míry je vše, co jste za necelé dva roky udělal, zakomponováno do Plánu péče. V čem tedy jsou tak zásadní rozdíly v tom, jak se na budoucnost Šumavy díváte vy a jak ji vnímá ministr životního prostředí?

Plán péče se od doby, kdy jej schválily obce a Rada národního parku za minulého vedení ministerstva životního prostředí, změnil. Nakonec se tam pro mě nepřijatelně a nepochopitelně objevilo, že většina lesa má být v bezzásahovém režimu. Takový cíl tu ještě nikdy v historii národního parku nebyl. Cíle mají být náročné, ale také realizovatelné. V tomto pohledu se s ministerstvem rozcházíme. A potom, po mých letitých zkušenostech a praxi, jsem přesvědčen, že Národní park Šumava potřebuje na míru ušitý a podrobný zákon, který jasně a na dlouhou dobu stanoví pravidla hry. Důkazem špatně nastavených pravidel je výměna šesti ředitelů během platnosti jediného Plánu péče. Je evidentní, že na Šumavě není něco v pořádku. Nejsou to ředitelé, jsou to pravidla. Já jsem přesvědčený, že jsou pravidla nutná podrobná, pan ministr se domnívá, že stačí pravidla obecná.

Za dvacet tři let existence Národního parku Šumava se ukazuje, že je velmi složité dosáhnout nějakých kompromisů. Máte pocit, že se vám to podařilo?

Částečně ano. Pojmů divočina a bezzásahovost se dříve většina místních obyvatel obávala. Nám se podařilo sice zdlouhavými jednáními, ale bez emocí, dojednat zvětšení první zóny o sto procent a bez násilí jsme s divočinou pracovali. To je úspěch. A také třeba Modrý Sloup. Ještě před dvěma roky bylo nemyslitelné, že by radikální ochránci byť jen připustili myšlenku na zprůchodnění Luzenského údolí. Dnes se o tom hovoří nahlas, hovoří o tom všichni a hledá se optimální řešení. Už se nehledá cesta jak to zatrhnout, ale hledá se cesta jak to uskutečnit. To jsou určitě dvě dobré zprávy o dosažení kompromisů.

Litujete dnes nějakých svých rozhodnutí, která z nich byste raději nikdy neudělal, nebo je udělal jinak?

Myslím, že v některých personálních záležitostech bych některé věci udělal trochu jinak. Nejvíc vás vždycky zklamou lidé. V koncepčním směřování a práci s veřejností bych se rozhodoval a konal stejně.

Slova ministra Richarda Brabce o tom, že rozhodnutí vás odvolat bylo do jisté míry zapříčiněno i tím, že váš odchod má znamenat nastolení klidu pro Šumavu, se dají vykládat i tak, že jste svým způsobem obětí ve prospěch Šumavy. Vnímáte to stejně?

To je k diskusi. Ještě před několika měsíci byl na Šumavě naprostý klid. Všechno běželo hladce. Neklid přišel až po volbách, kdy byl pan ministr jednostranně informován. Při našem rozhovoru jsem mu řekl, že mě mrzí, že jsme spolu neměli prostor hovořit. Myslím, že by věci viděl jinak. Ekoaktivisté dostali sílu a vítr do plachet a teprve pak vznikl neklid. Ten se nyní uklidní tím, že já, který jsem těmto vlivům nepodléhal, zmizím ze scény. Možná, že to je oběť a protože mám Šumavu rád, byl jsem po domluvě s ministrem ochoten ji bez kňučení podstoupit. Navíc respektuji, že ministr nemusí nic nikomu vysvětlovat. Může si odvolat a jmenovat koho chce. Taková jsou pravidla.

Vy sám jste v reakci na své odvolání zmínil, že i když byste to panu ministrovi přál, nejste přesvědčen o tom, že vaším odchodem se situace na Šumavě uklidní. Kdy tedy podle vašeho názoru nastane na Šumavě klid?

Já jsem přál klid hlavně Šumavě. A šumavským lidem. Čekal jsem, že se můj odchod nebude všem zamlouvat, ale vůbec jsem netušil, jaká velká vlna odporu se zvedne v re-gionu a u mnoha obyčejných lidí. Netušil jsem, že se za mě postaví tolik i vlivných osobností. Zdá se, že klid nyní nenastane, ba naopak. To mě mrzí. Šumava zase dostane nálepku „problém". Problémy se podle mě řeší jenom tvrdou prací, která přináší výsledky. Pokud má na Šumavě nyní nastat klid, musí si to někdo hodně odpracovat. Ale jsem naprosto přesvědčen, že trvalý klid bude až tehdy, pokud bude mít Šumava jasný zákon, který jasně stanoví pravidla, co, kde a kdy se má dělat. Dokud nebude jasný zákon, bude pořád Šumava jen politické platidlo v nepsaných koaličních smlouvách.

Dva dny před oznámením vašeho odvolání se o tom sice spekulovalo, ale nic tomu nenasvědčovalo. Opravdu jste neměl žádné signály, že se něco děje?

Stejně jako každý slyšel spekulace, slyšel jsem je i já. Viselo to ve vzduchu. Stále jsem čekal od ministra, že nastolí nějaká pravidla hry. Od počátku se to nestalo. Takže jsem byl v mírném napětí pořád. Ale to, že budu odvolán v den, kdy se prezentuje tak významný dokument, jako je Plán péče, to jsem nečekal. Do kanceláře ministra jsem vstupoval s tím, že si jdeme rozdělit role na tiskové konferenci k Plánu péče. To bylo půl hodiny před jejím začátkem. A tehdy jsem se dozvěděl, že dále už nebudeme spolupracovat. Nicméně náš rozhovor byl naprosto klidný. Myslím, že ani jeden vůči sobě nemáme žádný osobní problém. Oba vidíme ty věci jinak. Já z praktické zkušenosti, pan ministr z politické roviny.

Oficiální důvody názorové neshody a snaha po nastolení klidu na Šumavě jsou jedna věc, ale spekuluje se v souvislosti s vaším odvoláním také o vaší politické minulosti i o vašich vazbách na Hlubokou. Co vám podle vašeho názoru, lidově řečeno, skutečně zlomilo vaz?

ODS je dnes cejch a je moderní ji kritizovat. Já mám a budu mít pravicové smyšlení. Nestydím se za to, že jsem byl členem ODS. Mám rád konzervatismus a principy svobodné demokracie a volného trhu. Značku ODS poškodili někteří její lidé svým chováním. Nepatřím mezi ně a snad to lidé vědí. Nejsem politik, jsem sympatizant. Moje „vazby" na Hlubokou jsou naprostý nesmysl. Znám samozřejmě dobře pana Jirsu, který Šumavák ho nezná. Jestli je to hřích, pak se k němu hlásím. Jestli ale někdo spekuluje o něčem víc než o známosti, tak ať si to prošetří. Věřte, že kdyby cokoli existovalo, tak by mi to ekologičtí aktivisté dávno omlátili o hlavu a byl by to skandál. Nemají nic, protože nic neexistuje.

Ale jednu zakázku od vás dostala firma z Hluboké?

To, že od nás na základě jasného výběrového řízení dostala zakázku jedna firma, která sídlí na Hluboké, to je fakt. Tu firmu, ani její lidi jsem před tím v životě neviděl. Do konce jsem si posléze – po účelové medializaci – zjistil, že její jednatel je dokonce člen ČSSD. Zakázku dostal ještě před tím, než se oženil s paní, která je z ODS. No a mediálně atraktivní konstrukce pro moje pošpinění byla na světě. Hodně se o tom psalo, protože to vypadalo jako fajn kaňka pro mojí poskvrnu. Když chceš psa bít, hůl si vždycky najdeš. Určitě tohle bylo použito i jako tlak na pana ministra. Ale chci věřit, že se pan ministr rozhoduje na základě ověřených informací, a ne na základě předsudků. Když se dnes podíváte na reakce po mém odvolání a díváte se na politiku, jde to napříč celým politickým spektrem. Z pohledu aktivistů to teď musí vypadat, že jsem musel uplatit všechny politické strany.

Proč jste z ODS vystoupil?

Nevystoupil jsem, jen jsem nezaplatil členské poplatky. To proto, že se připravuje služební zákon a já předpokládal, že dál budu pracovat jako ředitel NP Šumava. Pak by členství 
v politické straně bylo překážkou.

Uvedl jste krátce po svém odvolání, že vás mrzí, že jste neměl příležitost si některé věci vyříkat s ministrem Richardem Brabcem z očí do očí dříve. O čem jste s ním chtěl mluvit a stihl jste to alespoň po svém odvolání?

Když ministr nastoupil do funkce, opakovaně jsem žádal o schůzky. Často jsem mluvil s jeho asistentem v Poslanecké sněmovně. Ale pan ministr byl velmi zaneprázdněn a nedostal jsem se k němu. Viděli jsme se jen dvakrát. Jednou, když byl na Šumavě, podruhé, když mě odvolal. Možná jsem měl víc tlačit na pilu, abych se k panu ministrovi dostal. Argumenty jsem tak předkládal panu náměstkovi Dolejskému, mému přímému nadřízenému. Nevím, zda to stačilo. Jmenuje a odvolává ministr, to je jeho práce. Kdybych s panem ministrem mluvil, položil bych na stůl jasné argumenty, čísla, fakta. Tak jako to dělám vždy. Po odvolání jsme spolu již nemluvili.

Prakticky vzápětí po zveřejnění nového Plánu péče následovala reakce ekologických aktivistů, že se s některými jeho částmi nemohou spokojit. Zejména pokud se týká zmenšení tak zvaných bezzásahových ploch. Kromě vás posledním ministrem, který upozornil na fakt, že aktivisty uváděných třicet procent bezzásahových ploch je pouhá hra čísel, byl Tomáš Chalupa. Není tak trochu i chybou ministerstva životního prostředí, že na podobné argumenty patřičně nereagovalo a nevysvětlovalo skutečný stav věci?

Já jsem jasné argumenty, čísla a fakta na ministerstvu předal, a to jak minulému, tak současnému vedení. Na Šumavě nikdy nebylo vyhlášeno 30% bezzásahového režimu. Je pravda, že podle rozhodnutí MŽP z roku 2007 nebyla na 30% plochy NP povinnost proti kůrovci zasahovat, tak jak to říká lesní zákon. To ale neznamená, že se kácet nesmělo! A taky se na těchto 30% běžně proti kůrovci zasahovalo na základě tzv. protokolů, které stanovovaly rozsah a podmínky zásahu, vše v souladu se zákonem o ochraně přírody. A těch povolovacích protokolů byly stovky, od roku 2007 přibližně 900. Jediná skutečná bezzásahovost v letech 2007 až 2010 byla na cca 15 600 hektarech. To je na 23% parku, nikoli na 30%. Protože Správa NP spravuje celkem 49 000 hektarů lesa, tak bezzásahovost odpovídala přibližně 30% z rozlohy lesa. Byl to takový trik s číslem pro veřejnost. Řeklo se 30%, ale neuvedlo se z jakého celku.

Nový Plán péče má být pouze na období tří let. Nová zonace je ve fázi projednávání a zákon o Národním parku Šumava je zatím tak říkajíc u ledu. Dokážete odhadnout, jak se celá situace bude na Šumavě vyvíjet dál?

Přál bych si, aby byl přijat jasný a konkrétní zákon o Národním parku Šumava, který nastaví pravidla na desítky let dopředu. A podle toho zákona by se pak měl upravit Plán péče. Zonaci jsme v mašličkách předali na ministerstvo, je hotová a v regionu projednaná. Je to zonace, na které jsme se dokázali bez bojů domluvit s obcemi, i když o 100 procent zvětšujeme první zónu. Co bude následovat, je dnes na ministerstvu.

Dá se říct, že jste se jako vyjednavač alespoň při komunikaci s regionem osvědčil. Nedostal jste nabídku dál se na jednáních ohledně zonace případně zákona o Národním parku Šumava podílet alespoň jako zprostředkovatel?

Takovou nabídku jsem nedostal. Pokud ale má být cílem většina parku v bezzásahovém režimu, nemohl bych takovou nabídku přijmout.

Říká se, že nelze vstoupit dvakrát do téže řeky. Ta šumavská nebyla stejná ani při vašem návratu na Správu v roce 2011. Za jakých podmínek byste se pokusil, jak mimochodem zmiňujete i ve svém prohlášení z minulého týdne, na Správu parku vrátit?

Šumava je můj život. Již od vysoké školy jsem chtěl dělat to, co jsem nyní dělal skoro dva roky a nikdy jsem se tím netajil. Takže já vlastně ze šumavské řeky nevystupuji. Dále vše záleží na aktuální konstelaci. Pokud by racionalita zvítězila nad ideologií, pak bych se rád vrátil a dál pracoval na tom, o čem si myslím, že se dařilo. Pokud taková konstelace nenastane, již jsem si jednou vyzkoušel, že bez Správy NP Šumava umíme s rodinou žít.

Pokud by se vás nový ředitel zeptal na váš názor, co byste mu poradil, aby udělal, a čeho by se měl naopak vyvarovat?

S novým ředitelem Pavlem Hubeným jsme mluvili. Nějaké otázky vznesl a já mu odpověděl. Pokud bude někdy potřebovat, jsem na telefonu. Pavel Hubený ale Šumavu dobře zná a jistě má své jasné plány, co, jak a s kým bude dělat. Přeji mu, aby to bylo dobré jak pro přírodu, tak pro místní lidi a návštěvníky.

Jiří Mánek
Narodil se v roce 1972. Je ženatý, má dva syny a dceru. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK Praha, Katedra učitelství, obor biologie a chemie s rozšířením o Katedru ochrany životního prostředí, následně studoval na Lesnické fakultě ČZU Praha, obor lesní inženýrství. V letech 1997 až 2006 působil v různých funkcích na Správě parku, ze které odešel v roce 2006. V dubnu 2011 nastoupil jako náměstek Jana Stráského. Od 1. 7. 2012 byl tehdejším ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou (ODS) jmenován ředitelem Správy. Současný ministr Richard Brabec (ANO) jej odvolal ke 30. dubnu 2014.