V roce 1998 Mgr. Josef Tuháček, speciální pedagog, a Mgr. Zdeněk Slomek, speciální pedagog a školní inspektor, využili výzvy MŠMT a iniciovali vznik poradenské instituce, které by měla sloužit dětem a mládeži s poruchami přizpůsobivosti v rodině i ve škole. Jejich kroky byly podpořeny Ing. Pavlou Královou, bývalou vedoucí Odboru školství Okresního národního výboru ve Strakonicích. V poměrně krátké době, dne 8. října 1998, v ulici Na Ohradě zahájilo svou činnost ambulantní Středisko výchovné péče ve Strakonicích. Tehdy bylo součástí Dětského výchovného ústavu v Šindlových Dvorech, které řídil dr. Vojtěch Studený.
Střediska výchovné péče postupně vznikala v 90. letech minulého století jako preventivní forma péče při výchovných ústavech. Po legislativních úpravách jsou v současnosti odloučenými pracovišti dětských diagnostických ústavů. Jsou dobrovolnou státní institucí, jejich zřizovatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. V České republice je jich celkem 44, z toho 17 středisek nabízí současně internátní a ambulantní péči, 27 středisek pouze ambulantní péči. Ve Strakonicích se nachází v Ellerově ulici č. 160. Spolupracuje s ostatními středisky regionu: v Českém Krumlově, v Českých Budějovicích a s DDÚ v Homolích. Webové stránky zařízení: dduhomole. cz

Výročního pracovního a mezioborového setkání se dne 26. 9. 2018 zúčastnili starosta města Strakonice Mgr. Břetislav Hrdlička, ředitelka a zástupkyně ZŠ Čelakovského Mgr. Jaroslava Kolesová, Mgr. Jitka Caisová, bývalá ředitelka školského odboru, a spoluzakladatelka Střediska Ing. Pavla Králová. Nechyběla MUDr. Iveta Burdová, dětský psychiatr z dětské psychiatrické ambulance v Písku, výchovní poradci a metodici prevence, asistenti pedagoga ze Základních škol Krále Jiřího z Poděbrad ve Strakonicích, Povážská ve Strakonicích, ZŠ Vodňany a ZŠ Volyně, také bývalí zaměstnanci a přátelé Střediska výchovné péče ve Strakonicích.

Z Českých Budějovic přijeli zástupci ústavní a preventivně výchovné péče, jmenovitě ředitel zařízení Mgr. Vladimír Ira, zástupkyně ředitele pro DDÚ Bc. Renata Fenclová, Ing. Pavlína Sedláčková, Mgr. Martin Dvořák, pověřený vedoucí internátního SVP.

V úvodním vystoupení zaměřil svou pozornost ředitel zařízení Mgr. Vladimír Ira na změny v systému ústavní a preventivně výchovné péče dané občanským zákoníkem platným od roku 2014 a na trvalé předsudky o funkci a podmínkách ústavů. „ Diagnostický ústav přijímá děti jen se soudně nařízeným předběžným opatřením na dobu dvou měsíců, bývalé dobrovolné pobyty dětí na žádost rodičů již nejsou možné. Devadesát procent dětí se po diagnostickém pobytu vrátí domů s komplexní diagnostikou určenou pro rodiče a pro úřady sociálně-právní ochrany dětí. Kapacita zařízení s krajskou spádovou oblastí je pro 24 dětí.“

Pověřená vedoucí SVP ve Strakonicích Mgr. Irena Bublíková navázala informacemi, které vymezuje Novela školského zákona č. 197/2016 Sb. a kterými se upravují kompetence středisek výchovné péče. Střediska výchovné péče již nejsou školským poradenským zařízením. V praxi to znamená, že výstupní závěrečná zpráva nemusí být směrodatným dokumentem pro další výchovně-vzdělávací přístupy, mohla by být využitelná svými specifiky. Školská poradenská zařízení zahrnují jen pedagicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra. Ředitel Ira objasnil aktuální situaci ohledně iniciativ k rozšiřování sítě středisek výchovné péče do dalších okresních měst. Z posledních jednání a závěrů MŠMT se střediska nebudou zřizovat z organizačních a ekonomických důvodů, do budoucna se uvažuje o společném využití podílu MŠMT a obce. Zkušenosti ještě ukazují na nedostatek erudovaných pedagogů - etopedů, chybí kvalifikovaní speciální pedagogové splňující zákon o pedagogických pracovnících.

Mgr. Irena Bublíková mluvila o prvotním kontaktu mezi zaměstnancem a potenciálním klientem střediska. Protože si o službu žádá rodič, jde především o vyjasnění obsahu služby, kterou volající rodič požaduje. Na zaměstnance střediska bývají kladeny požadavky ze všech stran a je potřebné uvědomit si, zda obtíže klientů ještě patří do možností střediska výchovné péče a neztratit se v různě nastavených požadavcích. Prvotní a zásadní je práce na zakázce (dohodě). Přicházejí klienti, kteří sami nevědí, co od nás mohou čekat a často je k nám někdo posílá bez informací. Dohodnout si spolupráci znamená vyjasnit si, co pomoc je a co není a jaká má být kontrola. Osvědčenou cestou, jak tuto situaci řešit, může být například první společné setkání s budoucím klientem i se sociální pracovnicí, s výchovným poradcem atd. Cílem společného setkání je pak dohodnutí spolupráce, vysvětlení si rolí a odpovědnosti střediska, odpovědnosti sociálního pracovníka i odpovědnosti klienta, co je cílem dohody a co bude závěrečným výstupem. Střediska výchovné péče jsou institucí dobrovolnou, pomáhající a nejsou kontrolující.

Vystoupení starosty města Mgr. Břetislava Hrdličky se vztahovalo na možnosti a limity praktické současné školské politiky, která našla inspiraci v západních školských systémech a opustila tradiční jednotnou školskou soustavu. V tomto směru může být složité se nově orientovat. I když učitel motivuje žáky sebevíc, úspěšnost žáka souvisí s mnoha faktory. Nároky na školu a na pedagogy se podstatně problematizují podobně jako nároky na časovou slučitelnost rodičovské a profesní role. V různorodosti metodik, učebnic, projektů mizí soulad požadavků. Výchova se přesouvá do soukromého života, kde se ale stává, že na děti není čas. Následky liberalizace sociálního života na individualizaci dětství paradoxně narůstá tlak na školy, zejména na pedagogy. Od pedagogů jsou vyžadovány nové formy práce, sociální opora a sociální jistota, ve smyslu: „ Škola by měla vychovávat slušné lidi.“ Starosta ocenil výhody praktické odborné služby zaměstnanců střediska a spolupráci regionálních škol a školských zařízení. Pro pedagogy a sociální pracovníky vyjádřil naději ve formě potřebné legislativní koncepce, která by měla vycházet z reflexe dnešních odborných zkušeností a dopadů.

Ing. Pavla Králová připomněla v souvislosti se společenskými změnami institucionální zabezpečení Strakonic na úrovni školství a sociální péče v devadesátých letech, která tehdy jistě byla konkurencí pro jiné okresy Jihočeského kraje. Jako ředitelka odboru si vážila odborné psychiatrické a pedagogicko-psychologické spolupráce a podpory při vzniku sítě speciálně-pedagogických zařízení pro děti (připomínám složení: speciální mateřské školy, pomocné školy, chráněné dílny a denního stacionáře pro dospělé, speciálně pedagogického centra a střediska výchovné péče.) Ing. Králová připomněla ochotu Ministerstva zdravotnictví i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a zájem tehdejšího odboru číslo 24. Vedle toho se zamýšlela nad aktuální situací, která představuje péči jako nesoudržnou a ochuzenou, a to s otázkou, kolik bude stát její obnova?

Příspěvek dětského psychiatra MUDr. Burdové vycházel z několikaleté ambulantní zkušenosti v souvislosti se změnami ve školství s nástupem inkluze a jejími dopady na děti, které potřebují odborné pedagogické postupy a speciálně-pedagogické formy práce. Zvýšil se trend pedagogicko-psychologických poraden a speciálně-pedagogických center posílat rodiče pro vyjádření a potvrzení jejich závěrů k psychiatrovi. Psychiatr není psycholog ani speciální pedagog a v jeho kompetenci není v posudcích doporučovat, jak by měly být děti směrovány a jak by měly být rozvíjeny jejich dovednosti. Výrazný nárůst objednání školních dětí do ambulance psychiatra zpravidla nesouvisí s poruchami duševního vývoje. Zneužívá se neodborně diagnóza hyperkinetické poruchy pozornosti. Lékařka se obává, aby léčba a pomoc duševně nemocným dětem nebyla nahrazována potvrzeními a vyjádřeními pro poradny a centra. Je to námětem k zamyšlení, jak se vrátit k rozlišování, co jsou to duševní onemocnění a co dopady podpůrných opatření pro učení dětí ve škole.

Poděkování patří mistrové odborného výcviku paní Cibulkové a jejím žákům učebního oboru kuchař číšník ve Strakonicích. Jejich kultivovaná forma pomoci a nabídka občerstvení studené kuchyně doplňovala diskuzi k přednáškám. Ze společné neformální diskuze posluchačů i přednášejících byl patrný zájem doplnit si informace. Svědčí o dlouhodobé spolupráci školního prostředí v realizaci odborné péče.

Irena Bublíková