PETR ŠKOTKO
Na první pohled mezi 14 finalistek Fithall reality show nepatřila. Jarka Říhová z Trutnova je totiž ukázkou toho, jak lze skloubit jídlo a pohyb. „I když sklony k tloušťce v rodině nemáme, poslední roky jsem přece jen začala přibírat, a to mi vadilo. Rok jsem strávila pod dohledem osobního trenéra," říká učitelka v mateřské škole.
Vaše míry – 57 kilogramů a 163 centimetrů – jasně ukazují, že zrovna vy nepotřebujete s jídlem a pohybem radit. Co tedy od Fithall reality show očekáváte?
Ani v nejmenším jsem nepředpokládala, že budu vybrána do užšího výběru. Při přihlášení jsem reagovala na větu v článku „rozhodující není pohlaví, věk, výška ani váha" a pravdivě vyplnila přihlášku. Když už jsem byla v semifinále a rozhodovaly o postupu SMS, tak mi rodina pomohla k postupu. Moc jim děkuji. Co očekávám od účasti v reality show? Především další nové poznatky, zkušenosti, ověřit si, zda to, co dělám, je správné, co se dá zlepšit, změnit, zefektivnit, abych i ve svém věku byla v kondici, svěží a zdravá.
Nebyla jste tak trochu „trnem v oku" dalším soutěžícím?
Samozřejmě že se soutěžící kolegyně divily, jak já jsem se v soutěži mohla objevit, ale „trnem v oku" jsem snad nebyla žádné z nich. Naopak nejsem jejich rivalka v soutěži, když nemohu vyhrát. Byly jsme spolu jen pár dní, ale parta se sešla bezvadná a při prvním setkání jsme si snad ani neuvědomily, že jde o soutěž, ze které má vzejít výherkyně.
Na vás je vidět, že umíte zacházet s jídlem i se sportem a pohybem. Kdy jste s tímto způsobem života začala a proč?
Sport a pohyb jsem provozovala asi celý život, na základní a střední škole. Byla to hlavně atletika a reprezentace školy v soutěžích, maturita z tělesné výchovy dokonce dvakrát. O skladbě jídla jsem nikdy moc nepřemýšlela. Vařilo se u nás celkem klasicky česky – omáčky s knedlíkem, pečená kachna . . . Rodinné dispozice k tloušťce nemám, tak nebylo složité udržovat si váhu. V posledních letech mi ale začala váha přibývat, a to mi hodně vadilo. Začala jsem po internetu vyhledávat informace o skladbě jídla, zajímala mě třeba dělená strava. Zvýšila jsem frekvenci pohybových aktivit a rok jsem vše provozovala pod dohledem osobního trenéra.
Nyní již mám vše zažité a nemusím se tím myšlenkově zabývat. Ale nemyslete si, že bych si nedala něco, co bych neměla jíst. Jím to, na co mám chuť, tělo si totiž samo řekne, co chce a já mu to ráda dopřeji.
Máte čas na dodržování zdravé výživy a sportu?
Pracuji jako učitelka mateřské školy v Úpici u Trutnova. Je to psychicky náročná práce, takže pokud nemusím, žádné další povinnosti si nevymýšlím. Moje vlastní děti už vylétly z hnízda, takže v podstatě veškerý mimopracovní čas mohu věnovat sobě. Když čas mít chci, tak ho pro sebe mám vždycky. Manžel chodí cvičit také a zdravě jíst musí, tak se přizpůsobuje mým radám.
Manažerka projektu Radka Báčová přiznala, že vás vybrali i jako příklad, čeho lze dosáhnout. I tak vám ale doporučili některé změny. Jaké?
Debatovali jsme s lékařem Pavlem Suchánkem i trenérkou Zuzkou Klingrovou
o změnách ve skladbě cvičení, protože tělo si za dva roky už zvyklo na cviky a cvičení nepřináší další efekt. Při únorovém setkání mi chce Zuzka sestavit trénink na míru, tak, abych si já sama uměla trénink pozměnit, upravit a nestal se rutinní, tedy nefunkční. Už se na to moc těším.
Panu doktorovi posíláme jídelníček a zhodnotil mi ho jako velmi dobrý, z čehož mám také radost, protože moc nepoužívám manuál, který nám všem poslal. Pročetla jsem si ho, jen se občas vracím k jeho nabídce svačin. Je pravda, že teď se na to, co jím, víc soustředím a přemýšlím o tom, co si vezmu a sním, když to mám panu doktorovi psát. Mám větší disciplínu a také jsem díky tomuto zapisování zjistila, jak dostatečně plním pitný režim.
Existuje jídlo, které si nedokážete odepřít? A pokud ano, jak to zvládáte?
Já vám spíš řeknu, které jídlo si velmi ráda odepřu – žemlovku. Jinak jím vše, asi ani nevím, čemu bych nedokázala odolat. Je to tak, že když vím, že jsem v dobré váhové kondici, tak si dám cokoli bez odpírání, ale v přiměřeném množství. Když nejsem spokojená a vím, že musím přitvrdit, tak si odepřu cokoliv.
Mám nepředstavitelně pevnou vůli, což mi dost lidi závidí. S cvičením to je také tak, přemlouvám se, ale nevzdám to a po cvičení jsem velice spokojena a pyšná na sebe. Tím nechci dokazovat, jak jsem perfektní, protože od nového roku jsem byla v posilovně teprve podruhé, ale spinning a hodinovky BOSU jsou pravidelné – tam to mám předem objednané, a tak to beru jako splnění povinnosti. To je taková moje taktika, jak nad případnou leností vyzrát.
Co rodina? Neříkala vám, že pro vás je show ztrátou času?
Rodina mne vlastně SMSkami poslala dál, tudíž ani bublat nemůžou. Jen je zajímalo, co tam asi tak budu dělat, když hubnout nepotřebuji. Jako ztrátu času by mohli vnímat víkendy v Resortu Svatá Kateřina. Jak už jsem ale uvedla, „děti už mi doma nebrečí", jsem pánem svého času a moje rodina se o sebe dokáže postarat i bez mé péče. Ten první víkend si pochvalovali, jak se vystřídali ve vaření a vzájemně o sebe pečovali, ani jsem jim moc nechyběla.
Pojedete v březnu na Vysočinu na vyhlášení vítězky, i když je nad slunce jasné, že vy jí nebudete?
V březnu na vyhlášení vítězky určitě pojedu, i když vyhrát nemohu. To byla mimochodem první věta pana doktora, když jsem vstoupila k němu do místnosti na měření. Jsem zvědavá, která kolegyně vyhraje a ráda jí pogratuluji, a samozřejmě i ostatním statečným soutěžícím – kamarádkám, které se daly do boje se svými kily. Moc se na všechny těším.
