„O namaskování figurantů, kteří hrají raněné, se postaraly poručice Alena F. a nadrotmistryně Ivana B. z 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic,“ představila hlavní aktérky příběhu kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku.

Vojákyně, jež slouží na zdejším obvazišti jako zdravotnice, zvládnou namaskovat nejrůznější druhy poranění – od tepenného krvácení, přes zlomeniny, popáleniny, poranění břicha až po střelná zranění. Využívají při tom speciální maskovací sadu, která kromě předpřipravených gumových masek obsahuje i nejrůznější barviva, poprašky či dokonce střepy, které simulují sklo v ráně.

Je libo krev hustští nebo řidší?

Součástí maskovací sady je i prášek na výrobu krve. „Podle návodu smícháte prášek s vodou. V jakém poměru si volíme podle toho, jestli chceme krev hustší nebo naopak řidší,“ vysvětluje Alena a dodává, že krev si před maskováním připravují vždy tak, aby byla čerstvá.

Otec Roman Dvořák míří do Říma.
Bůh strakonickému faráři určil další osud. Poslal ho do Říma

Figuranty maskují velmi pečlivě. Přemýšlí o každém detailu. Snaží se, aby poranění odpovídalo co nejvíce realitě. „Když maskujeme střelné poranění, černé uhlí nám pomůže vytvořit iluzi spáleniny. Hnědá barva nám pomáhá při nasimulování nečistot v ráně, bílou a modrou barvu zase používáme k namaskování raněného, který upadá do šoku,“ objasňuje Alena, proč jejich maskovací kufry obsahují širokou škálu nejrůznějších barviv.

Jak se simuluje zvracení

Při maskování využívají i spoustu vlastních vychytávek. „Figuranti rozkoušou v puse chleba a zapijí mlékem. Následně pak simulují, že zvracejí. Když si vezmou do pusy šuměnky, vypadá to zase, že mají pěnu u pusy,“ odhaluje zajímavé fígle druhá ze zdravotnic Ivana.

Přestože jsou součástí maskovací sady i předpřipravené gumové masky, mnohem častěji používají vlastní nápady a kreativitu. „Když daný druh poranění vytvoříme sami, vypadá to mnohem více reálně než předpřipravená maska. Navíc aby maska držela, používá se speciální lepidlo, a ne každému figurantovi je to příjemné,“ dodává Ivana.

Herecký výkon se také počítá

Hodně záleží i na výběru figuranta. „Nestačí dotyčného jen dobře namaskovat. Je potřeba mu i vysvětlit, jak se má chovat. Aby byl schopen simulovat příznaky doprovázející daný typ poranění,“ zdůrazňuje Alena.

Zcela zvláštní kapitolou je maskování dětí. Některé z nich to totiž nemusí snášet dobře. „Stačilo abych dětem dala dlahu, obvázala hlavu nebo ruku a hned začaly plakat, protože si myslely, že jsou skutečně nemocné a odvezeme je do nemocnice,“ zažila Ivana, když učila děti první pomoc.

Inspirace z válečných filmů

Nápady pro maskování získávají z nejrůznějších zdrojů. Jako inspirace jim slouží videa na internetu i válečné filmy. Uplatnit lze i umělecký talent. „Celý život dělám něco rukama. Maluji, vyřezávám, modeluji, vyrábím keramiku. Maskování je pro mě v podstatě umělecké dílo,“ prozrazuje Ivana, která navíc řadu poranění viděla na vlastní oči, když jezdila se záchrannou službou.

O putovní pohár starosty obce Přešťovice.
VIDEO: Vedro na padnutí, přesto hasiči bojovali o pohár ze všech sil

Armáda ČR se může pochlubit specialisty, kteří v maskování raněných dosáhli nevídaných výsledků. „Moje bývalá kolegyně, která aktuálně slouží u Agentury vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, se této oblasti hodně věnuje a maskování raněných dotáhla k úplné dokonalosti,“ potvrzuje Alena, že vzorem jim mohou být i jiní vojenští zdravotníci.

Když pacient umírá pod rukama

Obě vojákyně jsou zkušené zdravotnice, které toto náročné povolání vykonávaly i v civilu. Alena pracovala v nemocnici na ortopedickém oddělení. „Pracovala jsem mimo jiné na onkologické ortopedii, kde se léčili i mladí lidé, kteří bohužel neměli příznivé vyhlídky,“ zavzpomínala na rok 2008, kdy se rozhodla vstoupit do armády.

Ivana se stala vojákem z povolání před třemi roky. Předtím pracovala 15 let u zdravotnické záchranné služby. „Práce u záchranky je časově i psychicky náročná. Pacienti vám umírají pod rukama a vy s tím nemůžete nic dělat. Při běžné službě u útvaru neřešíte tak závažná poranění. Navíc služba v armádě je pestřejší a je zde i mnohem více prostoru na vzdělávání,“ říká Ivana a zároveň tím připomíná, že u strakonického útvaru funguje výukové centrum, které školí vojáky v poskytování přednemocniční neodkladné péče. (pš)