"Jsem přesvědčen, že množství problémů a nedorozumění vzejde z nedostatečné nebo necitlivé komunikace," říká nový primář.

Pane primáři, do nemocnice jste nastoupil po studiích v roce 2004. Po dvouleté přestávce ve Stodu jste se v roce 2009 definitivně vrátil zpět do Strakonic. Proč jste na dva roky zamířil na Plzeňsko?

close MUDr. Přemysl Chalupa. info Zdroj: Kateřina Koželuhová, tisková mluvčí strakonické nemocnice zoom_in MUDr. Přemysl Chalupa. Dostal jsem tehdy nabídku prostřednictvím bývalého kolegy dr. Foura. V té době si ve Stodu primář Knaizl sestavoval nový tým a měl snahu, abych se rychle naučil všem operačním dovednostem, ke kterým jsem se ve Strakonicích ani za dva roky od nástupu nedostal (císařský řez, laparoskopie, později i hysterektomie). Ale časy se změnily – nyní se u nás mladí lékaři a lékařky dostanou k operativě podstatně dříve.

Ve Strakonicích jste pak pracoval jako vedoucí porodních sálů. Co to v praxi znamená?

Práce na porodních sálech se účastní všichni lékaři oddělení. Provozní či jiné změny iniciuje primář po dohodě s vedením nemocnice (samozřejmě náměty na zlepšení služeb a zkvalitnění vybavení vycházejí od všech zúčastněných – od klientek přes porodní asistentky až po mladé či starší lékaře a lékařky). Tedy pozice „vedoucí porodního sálu“ je v menší porodnici spíše formální.

Od roku 2017 jste zástupce primáře oddělení a nyní už jste primářem. Tomu se říká úspěšná kariéra. Vnímáte to tak?

Nevnímám. Poté, co se můj předchůdce rozhodl více si užít zaslouženého klidu v důchodovém věku, považuji současný stav za jakési logické vyústění. Neberu tuto funkci jako nějaké potvrzení nebo ocenění schopností, vnímám ji jako závazek, jako nelehkou výzvu, která se (zbaběle) neodmítá – pokusím se tuto „důvěru ve mne vloženou“ nezklamat.

Já osobně znám strakonickou porodnici z doby výstavby někdy v roce 1985 a 1986. Dokonce jsem ji částečně stavěl. Hodně se ale od té doby změnila. Jak byste popsal tohle oddělení vy? Co nabízí?

Péče na porodnici je dnes vnímána více jako služba a trendem je zvyšování komfortu klientek, a tedy rostoucí nabídka dříve nadstandardních procedur – vana, tlumení bolesti zdaleka ne jen farmakologické, aromaterapie, napářka, do budoucna snad i porodní gauč atd. – a nejen jich. Například. možnost téměř nepřetržité přítomnosti otce na oddělení šestinedělí, na porodním boxu, v některých případech i u císařského řezu. Právě o to se maximálně snažíme: vytvořit budoucím maminkách domácké a přívětivé prostředí, s okamžitou dostupností moderní medicínské péče v případě potřeby.

Gynekologickým pacientkám nabízíme celé spektrum výkonů od těch nejmenších ambulantních a poloambulantních zákroků až po ty největší operace, tedy včetně těch určených pro nižší stadia onkologických onemocnění a operací urogynekologických. A to celé opět v komfortním prostředí s milými sestřičkami.

Dlouho jste zastupoval doktora Vláška. Co jste se od něj naučil? Budete v tom pokračovat, nebo máte v zásobě něco přímo svého?

Po dobu svojí praxe jsem pracoval pod vedením několika primářů a starších zkušenějších kolegů. Každý z nich měl k řešení daných situací více či méně odlišný přístup. Mám tedy teď možnost porovnávat a vybrat si ten, který z nich považuji za nejelegantnější (samozřejmě, jedná-li se o specificky lékařský problém, pohybujeme se pouze v mantinelech, které určuje současné medicínské poznání). Primář Vlášek vyniká klidem a přehledem při řešení složitých akutních problémů a povahou, díky které se s ním a pod jeho vedením pracovalo a stále pracuje dobře.

Vaší velkou devizou jsou prý výborné vztahy s klientkami. Jak třeba tenhle přístup pomáhá rodičkám?

Snažím se prostě jen být milý a trpělivý, vše dostatečně vysvětlit, víc se usmívat než mračit. Myslím si, že lidský přístup pomáhá všude a ve zdravotnictví zvlášť. Jsem přesvědčen, že množství problémů a nedorozumění vzejde z nedostatečné nebo necitlivé komunikace mezi personálem a klientkou.

Četl jsem některé recenze, ze kterých vycházíte jako velmi solidní lékař. Sledujete tato hodnocení?

Občas se ke mně tato hodnocení dostanou, ale aktivně je nevyhledávám. Samozřejmě jsem za ně moc rád, pozitivní reklama je pro nás velmi cenná. Často klientky píšou poděkování buď klasickou listinnou formou nebo mailem řediteli nemocnice či přímo na oddělení, a ta pak s radostí sdílíme mezi sebou.

Žil jste ve Strakonicích. Co se vám na Strakonicích líbí a co naopak ne?

Pár let jsem ve Strakonicích bydlel, ale posledních 14 let žiji s rodinou v Písku. Stále si však pamatuji na krásné procházky strakonickým Podskalím. Aktuálně můžu hodnotit asi pouze nemocnici, kterou všem vždy vřele doporučuji!

Jak trávíte volný čas?

S rodinou, někdy s přáteli, rád si zasportuji, vyrazím s dětmi do přírody, přečtu poutavou knihu, nebo shlédnu zajímavý počin světové či české kinematografie.

Tak jaký film vás tedy poslední dobou zaujal?

Nerad bych jmenoval pouze jeden český film a ostatní upozadil, když máme tolik klenotů – tedy zmíním dvojici Smoljak/Svěrák.. Miluji filmy Miloše Formana a Jaroslava Papouška, také ranou tvorbu Jiřího Menzela a nesmím zapomenout na Oldřicha Lipského. A abych nevypadal jen jako staromilec, uvedu i jednoho současného tvůrce: Jiřího Havelku.

Máte nějaké své vlastní motto, kterým se řídíte?

To se omlouvám, ale nic moudrého na závěr ode mne v tomto smyslu nezazní – nemám v hlavě žádná univerzální slova, která by mne pozvedla v okamžicích nouze. Prostě se snažím věci řešit tak, jak si myslím, že je to správně. (pš)