Kliknutím zvětšíteCo tomuto kroku předcházelo?
Ředitelem jsem se stal v květnu 2003, pár dní předtím jsem byl osloven Radou Jihočeského kraje. Do té doby jsem pracoval jako dětský lékař a náměstek pro léčebnou péči, viděl jsem starosti a problémy jen z hlediska doktorů, z pohledu poskytování zdravotnické péče. No, pak se to začalo u mě nějak vyvíjet a poněkud měnit. Tak třeba energetika. Spotřebovávali jsme od teplárny 35 000 GJ páry, dnes 19 000 GJ a přitom jsme přistavěli jižní křídlo chirurgie.
Jaká tehdy byla strakonická nemocnice?
Bohužel to byla řekněme poněkud „šedivá brizolitová nemocnice“ s tehdy již rekonstruovanou internou. Ekonomicky nic moc - 140 milionů korun dluhů a úhrada závazků za devět měsíců po splatnosti. Nicméně se vzdělanými lékaři a sestrami, se kterými jsem před tím 20 let spolupracoval z pozice lékaře.
Co se vámi vybaví, když si na tu dobu zavzpomínáte?
Nadřízené úřady i zdravotní pojišťovny vážně uvažovaly o rozsáhlé redukci péče. Měli jsme se stát malou nemocnicí se dvěma základními obory a velkou eldéenkou. Vybaví se mi opět spolupracovníci – naprostá většina zdravotnických i nezdravotnických zaměstnanců pozitivně, byť se skřípěním zubů, přijala realizovaná úsporná opatření. Přesuny, zmenšování oddělení, kumulace funkcí a úvazků, ale i dvojnásobné snižování jejich odměňování.
Kdy nemocnice přešla pod kraj a jak zlomový okamžik to byl?
Nemocnice přešla pod kraj už krátce před mým nástupem k 1.lednu 2003. Právě pohled kraje byl velmi kritický, za vzor nám byl dáván Písek. Tamější nemocnice tehdy fungovala velmi dobře, rychle jsem se tam potom jezdil informovat a učit k tehdejšímu řediteli Petru Pumprovi. Moc jsem si ho vážil, Petr mi dost pomohl.
Co byste označil za největší úspěch nemocnice pod vaším vedením?
Myslím, že ty úspěchy jsou dva. Postupné úspěšné zvládnutí propadové ekonomiky a obrat ke zdravé prosperující firmě, který byl následně potvrzen významnou investiční aktivitou (cca 1,2 miliardy korun za 18 let). Ale hlavně spolupracovníci, kteří to vše vydrželi, přežili, spolupracovali tak, že jsme získali různé akreditace, certifikace, aprobace a zahájili nové léčebné a vyšetřovací metody. A ti zaměstnanci postupně začali být na strakonickou nemocnici hrdí. Víte, ono to ve zdravotnictví bývá tak, že zdravotník (lékař, sestra, specialista, laborant,….) se primárně cítí být příslušníkem nějakého oboru: chirurg, internista, endokrinolog, pediatr, a až potom jaksi zaměstnancem konkrétního subjektu. Pozoroval jsem a docela mě naplňuje, že patriotismus a hrdost na strakonickou nemocnici se zvyšovala. Mohu to posoudit v kontrastu s jinými zdravotnickými zařízeními.
Je něco, co se vám i přes všechnu snahu zatím nepodařilo?
Jistě. Potřebuji vyřešit parkování ve špitále, byť co dva roky vyrábíme nová parkoviště. A potom: koridor „suchou nohou“ od interny do pavilonu NORD. To je problém nemocnic pavilonového typu, které mohou být vlídné a hezké, ale ta logistika je složitá. Proto také koukám po potrubní poště na dopravu biologického materiálu, krve, žádanek a pomůcek.
Jak vypadá budoucnost strakonické nemocnice a v čem je podle vás unikátní?
Nemocnice má své stabilní místo v síti jihočeských nemocnic. Nadále chceme provádět medicínu okresního formátu, ale s nadstandartní úrovní poskytnuté péče. Bude nutno obměnit velkou zdravotnickou techniku (CT, gamakamera, vybavení pro operační sály), postavit urgentní příjem a vylepšit ještě dále energetiku ! Naše top-obory budeme rozvíjet, potřebujeme aby i nadále k nám nastupovali mladí lékaři a sestry – tady se těším na nové absolventky naší vlastní zdrávky za 2,5 roku.
Ale přes všechna pozitiva má strakonická nemocnice stejný problém, jako všechna zdravotnická zařízení v republice. Stížnosti pacientů. Ví ale pacienti, jak mají správně v takovém případě postupovat?
Tady bych odpověděl, že stížnosti k našemu povolání patří a my se snažíme je vyřešit co nejlépe. Z praxe upozorňuji, že asi 90 procent stížností je na komunikaci mezi zdravotníkem a pacientem, případně na kvalitu stravy. Stížností, spojených s přímým poskytování zdravotní péče, je podstatně méně. Aby pacienti pochopili, jaké mají možnosti, odpovím na tuto otázku formou několika bodů.
1. Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování ukládá nemocnici jako poskytovateli lůžkové péče vypracovat postup pro vyřizování stížností a ten uveřejnit ve zdravotnickém zařízení na veřejně přístupném místě a na svých internetových stránkách. V nemocnici byla vydána „Směrnice o vyřizování stížností“ jako vnitřní předpis nemocnice řešící problematiku stížností podaných proti postupu nemocnice při poskytování zdravotních služeb nebo proti činnostem souvisejícím se zdravotními službami.
2. Podle zákona je oprávněn podat stížnost sám pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta, osoba zmocněná pacientem a osoba blízká v případě, že tak nemůže učinit pacient s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel.
3. Stížnost je možno podat poštou, elektronicky na dvě určené adresy, při osobním podání stížnosti je se stěžovatelem sepsán záznam. Při telefonické stížnosti je stěžovatel vyzván k jejímu písemnému doplnění, např. formou sepisu písemného záznamu.
4. Stížnost musí být vyřízena a stěžovatel vyrozuměn do 30 dnů, lhůtu je možno v odůvodněných případech prodloužit o dalších 30 dnů. Je-li to vhodné, navrhne nemocnice stěžovateli i osobní projednání celé záležitosti. O prošetření a vyřízení stížnosti se vede spis. Je-li stížnost shledána oprávněnou či alespoň částečně oprávněnou, rozhodne vedení nemocnice o nápravných opatřeních. Pokud stěžovatel nesouhlasí s vyřízením stížnosti, může podat stížnosti Krajskému úřadu v Českých Budějovicích. Nemocnice pak poskytuje součinnost při dalším šetření stížnosti.
5. Další možností je podání stížnosti České lékařské komoře. Ta jej pak řeší ve své Okresní revizní komisi případně v Čestné radě.
52
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
