Markéta Bučoková je zároveň i moderátorkou večera. „Během večera cítíte opravdovou pokoru před prací všech lidí, kteří umějí zraněné vracet do života,“ říká Markéta Bučoková v exkluzivním rozhovoru pro Strakonický deník.

Mezi významné společenské akce, které město organizuje a má nad nimi záštitu, je Společenský večer pro záchranáře. Jak byste tuto akci popsala?
Jde o večer plný srdečných díků, a to rozhodně ne jen na úrovni formální společenské povinnosti. Během něj cítíte opravdovou pokoru před prací všech lidí, kteří umějí zraněné vracet do života. Je to ale i večer dam v krásných róbách a pánů v dobře padnoucích uniformách.

Tisková mluvčí radnice a moderátorka večera Markéta Bučoková.Tisková mluvčí radnice a moderátorka večera Markéta Bučoková.Zdroj: Deník/Petr ŠkotkoMezi oceněnými bývají hasiči, záchranáři, policisté, ale i obyčejní lidé. Kdo je navrhuje?
V případě lidí z jednotlivých složek IZS jsou to jejich nadřízení. Tedy ředitelé jednotlivých subjektů. Jde-li o jednotlivce, kteří se profilují z řad veřejnosti, pak jsou to většinou záchranáři přítomní u jednotlivých zásahů, kteří dokáží bravurně posoudit, jak si který laik záchranář vedl.

Jako tisková mluvčí radnice a moderátorka večera znáte zákulisí této akce. Co se v něm skrývá? Co obnáší organizace Společenského večera pro záchranáře? Kolik lidí se na organizaci podílí?
Za každou akcí se skrývá mnoho hodin příprav, napnuté nervy, ale i chvíle, kdy se celý tým společně zasměje. Nic se nesmí brát příliš vážně, na druhou stranu nesmíte ani nic podcenit. Protože žádné slovo, které pustíte do prostoru, už nevrátíte. Slovo je poměrně dost ostrá zbraň, musíte vážit každé, než ho použijete. Obzvlášť v tak citlivých situacích.

Kolik lidí se podílí? Přesné číslo asi neumím poskytnout, ale jde o kolegyně a kolegy z odboru školství, krizového řízení, lidé z městského kulturního střediska. V letošním roce bude catering připravovat Euroškola. Zvukaři, grafici. Zkrátka, nerada bych na někoho zapomněla, ale každopádně všichni, i ti se sebemenším podílem, si zaslouží za svou práci veliké a upřímné poděkování. Protože večer zkrátka musí klapnout na jedničku a být bez chybičky.

Kdy s přípravou večera začínáte?
Jakmile jeden skončí, začíná se s přípravou dalšího. Byť je to v uvozovkách jen stanovení data konání. Intenzivní přípravy začínají vždy po novém roce. Poslední dva týdny, to už je hra nervů.

I do této záležitosti zasáhl covid a tři ročníky se nekonaly. Jak těžké bylo znovu navázat?
Nemyslím, že by to bylo nějak významně složitější. Režie je stále stejná, jen příběhy a lidé se mění. Snad loňský ročník byl poněkud odlišný množstvím oceněných, kterými byli právě lidé, podílející se na pomoci během covidových roků. Možná byl i emočně poznamenaný zkušeností, kterou jsme všichni prošli a na kterou nikdo z obyčejných lidí, a skoro si troufnu říci i ze záchranářů, nebyl připravený. Pandemie nejsou každý rok, díky Bohu.

Jako moderátorka večera znáte všechny příběhy. Už jich jsou desítky. Je nějaký, který vám uvízl v paměti nejvíce?
Každý příběh, který jsem vyslechla, má svého hrdinu. Ono tak ani nejde o to, který uvízne v paměti. Důležité je, že na jejich konci jsou opět zdraví, spokojení lidé.

Jak vy sama se na tuto akci připravujete a jak ji osobně vnímáte?
Snažím se jí věnovat adekvátní množství času, protože si myslím, že práce lidí, kteří se při večeru setkávají, je nesmírně potřebná, vyčerpávající, zodpovědná, obětavá a cítím vůči nim závazek za nás všechny. Nikdo z nás si nemůže být jistý, že zítra jejich pomoc nebudeme potřebovat. Poděkování je to nejmenší, co jim můžeme oplátkou nabídnout.