Patrik Ředina je ve svých dvaatřiceti letech nejen řemeslníkem, ale také pedagogem a členem programové rady Mezinárodního dudáckého festivalu. Hraní na dudy pro něj problém nebyl. Múzy se mu věnovaly už od malička. Horší to bylo s výrobou nástrojů. „Za všechno asi tak trochu může můj děda,“ naznačil začátky Patrik Ředina.

Pojďme ale k samotným začátkům. Patrik dostal do vínku veškeré předpoklady pro uměleckou dráhu. Jeho předkové byli výtečnými hudebníky, on sám se od dětství věnoval folklóru v souborech Prácheňáček, Prácheňák a ve čtrnácti letech založil vlastní kapelu s názvem Mladá dudácká muzika, díky které již procestoval takové kouty světa jako je Čína, Brazílie, Skotsko, Afrika.

Strakonický pivovar má ve svém mottu heslo Řemeslo s pěnou. Není divu. Po čtyři století vyrábí pivo tradičním způsobem a hrdě se k tradici svých předků hlásí. Řemeslníků a zručných lidí ubývá, to byl ten důvod, který dal vzniknout projektu Řemeslo se zlatým dnem i obsahem, kde jsou lidé, které spojuje láska k řemeslu, poctivost, zručnost a pracovitost, pivovarem oceňováni. „V řemeslnickém světě se talent a oddanost k umění stává vzácným klenotem. Tentokrát jsme měli tu čest oslavit jednoho z těch šikovných umělců, dudaře a dudáka Patrika Ředinu,“ uvedl ředitel pivovaru Dušan Krankus, který řemeslníka následně ocenil.

O něco složitější byla cesta k dudařině. „Příliš zručný jsem nikdy nebyl. Zatlouct hřebík pro mě byl problém. Abych vyráběl dudy, to jsem si opravdu nedovedl představit,“ prozradil na sebe Patrik Ředina.

Ovšem, když si jeho děda pořídil soustruh, dodal si odvahy a nesměle začal zkoušet první součástky vyrobit. Většina z nich ale končila v kamnech. „Nebylo, kde se na techniku výroby zeptat. V Čechách je jen asi pět dudařů a z toho tři v pokročilém věku.“ A tak nezbývalo než se obrnit trpělivostí, využít obyčejného selského rozumu a metodou pokus – omyl se pomalu dobrat k prvnímu nástroji.

Za rok Patrik Ředina dokáže vyrobit čtvery dudy. V letošním festivalovém roce se zavázal, že vyrobí patery. Všechny už mají své majitele. Až na jedny… „Byly to první dudy, které jsem vyrobil. Paní je chtěla pro svou vnučku. Dudy zaplatila, ale dodnes visí u mě v dílně, vnučka si pro ně zatím nepřišla. Stejně jako paní co je objednala, i já doufám, že se pro ně vnučka jednou zastaví,“ povzdechne si Patrik.

Dudy Patrika Řediny dělají čest a slávu nejen Strakonicím, ale celé České republice. Hrají nejen napříč celou republikou, ale i za oceánem.

Článek vznikl ve spolupráci s tiskovou mluvčí MěÚ Strakonice Markétou Bučokovou.