Jiří Soukup se přidal k dobrovolným hasičům již před 56 lety. Původně působil v Sedlici, o deset let později nastoupil do strakonického sboru. Má za sebou 40 let starostování v SDH Strakonice II. Od ministra vnitra převzal titul Zasloužilý hasič. Letos na jaře pak obdržel od vedení města Strakonice děkovný list za dlouholetou záslužnou činnost v zásahové jednotce města a obětavou práci ve funkci starosty sdružení dobrovolných hasičů. Na svém kontě však má i další vyznamenání a medaile za svou obětavou práci ve sboru.


Jak jste se k dobrovolným hasičům dostal?
Bylo to v Sedlici, odtud pocházím. Tam jsem se k hasičům přihlásil, když jsem byl mladý. Bylo to ale až po vyučení v roce 1956. Dělal jsem tam zásahovou činnost. Pak mě poslali na ústřední hasičskou školu a dělal okrskového velitele. I proto, že jsem měl tu školu, mě dali ještě v Sedlici i do okresního výboru. Později jsem začal pracovat ve Strakonicích, protože jsem tam měl lepší spojení. Tak jsem se dostal do sboru Strakonice II. Byli tam tehdy samí starší členové a já jsem to měl nějak rozhýbat. Potom jsem tam byl i starostou. Pak přišli ti o něco mladší než já, třeba Václav Císařovský. Starostu, dříve předsedu, sboru jsem dělal přes čtyřicet let. I dnes do hasičské práce pořád fušuji, jen na výjezdy už nejezdím. Vždyť je mi také víc než tři čtvrtě století. Ale dělám rozhodčího na soutěžích a tak podobně pomáhám.

Byl jste někdy u nějakých velkých zásahů?
Třeba ještě v Sedlici směrem na Čekanice kdysi hořel sklad. Já byl tehdy u mašiny u dálkové dopravy vody. Měl jsem strach, že když to vypnu, tak motor už nenaskočí. Nalíval jsem proto benzin za chodu. Ale výfuk, ten byl úplně červený. Když byly v roce 2002 ty velké povodně, tak jsme u toho byli celý týden. Krátce předtím byla ještě jedna povodeň, ale ta nebyla tak velká.

Zbýval vám ještě vedle hasičiny čas na nějaký koníček?
Sice se scházíme jen jednou za čtrnáct dní, ale máme na starosti dům kultury a hrad, když se tam konají nějaké akce. I já ještě chodím do služeb,i když večer už ne, spíš přes den.

Co říkáte mladým hasičům? Funguje to u vás?
To vždy záleží na vedení. No snad se to u nás povedlo. Vychovali jsme například pět profesionálních hasičů, kteří jsou teď u útvarů.

A co manželka a děti, zapojují se do toho také?
Syn, ten je ve stejném sboru jako já. Sice už nebydlí ve Strakonicích, má chalupu v Hoslovicích, ale když se něco děje, tak vezme auto a přijede sem.