Zasloužil se mimo jiné také o napojení Vodňan na železnici a zahájením stavebních úprav kostela. Měl zálibu v psaní, na čas se také psal pro časopis Máj. Zemřel 19. ledna 1929.

Narodil se ve Vodňanech jako syn tamního lékárníka. Vystudoval v Písku gymnázium a pak v Praze a Štýrském Hradci farmacii. Pracovat začal jako lékárnický praktikant nejdříve ve Štýrském Hradci, pak v Rožnově, Netolicích a Praze. Dost cestoval – navštívil Tatry, slovanský jih Evropy, v roce 1875 Itálii a 1896 Ameriku. V Argentině pobyl v roce 1893 delší dobu jako novinář.
Po otci převzal roku 1883 ve Vodňanech na náměstí lékárnu. Když pracoval jako starosta, zasloužil se o napojení jihočeských Vodňan na železnici a o zahájení úprav tamního kostela. Přizval k tomu svého přítele Mikoláše Alše. V roce 1895 zde uspořádal národopisnou výstavku, což vedlo k založení Městské galerie. Podnikání se mu nedařilo, raději psal, a když se zadlužil, lékárnu i rodný dům v roce 1896 prodal. Vrátil se do Prahy doufaje, že sežene místo stálého redaktora v některém časopisu. Marně, a tak se stal revizorem lékárnických účtů, sekretářem lékárnického grémia a redaktorem Časopisu českých lékárníků a u toho zůstal až do penze. Přitom ovšem byl i redaktorem Máje (1903–1914) a v tomto nakladatelství i pracoval. Byl také redaktorem almanachu Anemonky (1871) s J. Kálalem a J. Dunovským. Psal mnoho povídek a fejetonů do různých časopisů – Lumír, Zlatá Praha, Květy, Máj, Světozor. Jeho jednoduché povídky s maloměstskými příběhy byly oblíbené u části veřejnosti právě pro nenáročnost.

Je zařazován do tzv. lumírovské generace. Pohřben je ve Vodňanech. Na svém rodném domě má pamětní desku. Památný strom poblíž Záhorského rybníka, pod kterým prý rád sedával, je dnes zván Heritesův dub.

Jeho prasynovcem byl básník Jan Skácel.

Zdroj: wikipedie.cz