Příjemná mladá žena se do Českých Budějovic přistěhovala za prací. Město si zamilovala, stejně jako své zaměstnání. Martina Štanglovičová už tři a půl měsíce řídí Vazební věznici v Českých Budějovicích.

Jak hodnotíte prvních sto dní ve své funkci?

Musím říct, že je hodnotím velice pozitivně. Do výběrového řízení jsem šla s tím, že chci do Českých Budějovic. Myslím si, že malou vazební věznici mohu zvládnout, a zatím bych řekla, že se mi daří. Hlavně mám na to energii a chce se mi do toho.

Je něco, co byste tady chtěla změnit?

No určitě. Proto jsem přišla. Samozřejmě věznice funguje dobře, ale mám takové představy: za prvé chci větší zapojení zaměstnaných odsouzených. Stávající je na vysoké úrovni, ale chtěla bych se více zaměřit na spolupráci s městem, ne jen se soukromými firmami.
Za druhé se budu snažit více zabezpečit věznici. Současné zabezpečení je dobré, ale je to starší budova a jsou tu potřeba další prvky. Tomu musíme věnovat energii a získávat potřebné finance. Vazba, navíc uprostřed města, musí být zabezpečena stejně jako věznice se zvýšenou ostrahou, jako je například Mírov nebo Valdice.

Mohlo by se stát, že by odtud z věznice někdo utekl?

V současné chvíli se domnívám, že ne. Ale v historii tady takový případ byl – útěk Kajínka. Věznice je dobře zabezpečena. Lidský faktor je jištěn technikou, aby neselhal. Spíš než útěk z věznice je ale reálný třeba odchod z pracoviště odsouzeného.

Na pracovišti jsou vězni hlídáni jak?

Pracoviště jsou rozdělena na ta, kde jsou vězni hlídáni, a pak jsou ta s volným pohybem mimo věznici. Tam se odsouzený pohybuje v určité době v nějakém sektoru a je podřízen nějakému zaměstnanci, byť civilnímu. My ho jezdíme pravidelně kontrolovat, děláme testy na alkohol nebo drogy, aby volného pohybu nějak nezneužíval.
Tento režim platí pro odsouzené, protože u nás jsou zařazeni v dozoru, což je druhý nejlehčí typ věznice.

Kde všude teď vězni pracují?

Je to například firma .A.S.A., firma Building, což jsou stavební práce. Pak máme firmy Signum, Maso Planá, Orten – to jsou dřevařské práce. Samozřejmě máme i práce pro svůj vnitřní provoz – kuchyně, údržba, úklid.

Kolik stojí ubytování jednoho vězně? Dá se to průměrně vypočítat?

U nás stojí vězeň přibližně tisíc tři sta denně. Ale máme vyšší náklady tím, že jsme vazební věznice. U vězňů, kteří jsou ve vazbě, je víc úkonů, například doprovod k soudům. Třeba sem nastoupí člověk na jeden den a druhý den ho propouštíme, což je neefektivní.
Je rozdíl mezi vazbou a standardním výkonem trestu. „Vazebník“ nás stojí 1300, ale odsouzený, který pracuje, třeba jen 700. Ten je pro stát levnější.

Na tyto náklady si vězeň sám nejspíš nevydělá?

Vězeň , který je pracovně zařazen a má peníze, hradí náklady výkonu trestu. Na celou částku 1300 ale nevydělá, navíc musí platit další výdaje, jako výživné a další pohledávky. Vězni tak zbývá kapesné třeba sto padesát, dvě stě korun.
Samozřejmě je velká nenávratnost a některé pohledávky jsou naprosto nevymahatelné. To už v současné době generální ředitelství ve svých návrzích řeší.

Vězni ve vazbě nepracují?

Ne, ti ve zdejší věznici nepracují.

Co si myslíte o systému a práci české justice? Neustále slyšíme kritiku, že soudy pracují pomalu. Odráží se to i tady, je třeba vazba delší, než by měla být?

To si nemyslím. Já jsem ještě zažila doby, kdy byla vazba neohraničena třemi měsíci. Dnes jsou lidé ve vazbě nejčastěji do těch tří měsíců. Prodloužit to jde do šesti měsíců a jen ve výjimečných případech do jednoho roku. Statistiku bohužel vazební věznice nevede.

Jak se stane, že náročnou funkci ředitele věznice zastává mladá žena?

Musím přiznat, že jsem nejmladší ředitelka v historii české vězeňské služby a jsem jedna ze tří žen. Je to jednoduché. Přihlásila jsem se do výběrového řízení a byla jsem vybrána. U mne je to přirozený vzestup.

Když jste se rozhodovala pro povolání, chtěla jste pracovat ve vězeňství?

Původně jsem dělala v reklamní realitní agentuře v Příbrami a pak jsem přecházela do Prahy. Vězeňská služba mě oslovila s tím, že má i ubytování. Moje představa byla, že půjdu k vězeňské službě na rok a pak zase budu pokračovat v reklamě nebo realitách.
U vězeňské služby jsem nakonec zůstala už od roku 1992, ale ne na jednom místě. Střídala jsem funkce ve vězeňské službě, až jsem přešla sem.

Není to pro ženu příliš negativní a stresující zaměstnání?

Svým způsobem ano, ale záleží na odolnosti člověka. Někdy jsou opravdu náročné chvíle, všechno stihnout a zařídit. Důležité je také nejen úkoly rozdat, ale zkontrolovat je. To platí u všech řídících pozic. Nepřijde mi to stresující o nic víc, než například jiné činnosti žen, třeba v supermarketu na kase.

Přicházíte do styku s vězni?

Ano. A nebráním se tomu.

Máte pocit, že to, že jste žena, vám v tomto prostředí pomáhá?

Ano, určitě. Myslím si, že naprosto jiná atmosféra je v ženských věznicích a mužských. Záleží ale také na tom, jak se k sobě chováme my a jakým způsobem vězňům dáváme možnost se projevovat. Jestliže já budu mluvit neslušně, povýšeně a ignorantsky, nemůžu od odsouzeného očekávat, že se ke mně bude chovat slušně a bude mě brát za autoritu. Vždy jsem byla pro slušné jednání. Vězeň, obzvlášť pokud je tu poprvé, potřebuje všechno vysvětlit, potřebuje informace častěji než ten, kdo je tu opakovaně. Je třeba s vězni mluvit, tam podchytíme nejvíc informací a předejdeme mimořádné události.

Cítíte výhodu tím, že jste žena, i ve vztahu k podřízeným?

Já nerozlišuji ženu či muže. Nikdy jsem na sobě nepocítila diskriminaci z důvodu, že jsem žena, taky proto, že jsem se snažila vždy reagovat a nedat se. Na druhou stranu už jsem se setkala s tím, že mužům dělá problémy dávat mi hlášení. U justiční stráže jsem si všimla, že při hlášení byli nervózní a nesví. Je to ale spíš tréma, i z toho, že mě neznají, že je to poprvé.

Do Českých Budějovic jste se přistěhovala za prací. Jak se vám město líbí?

Moc. Mile mě překvapili lidé, nejen ve věznici, ale i venku. Vztahy jsou lepší. Jako by tu bylo jihočeské srdce a zdejší lidé jako by se ho snažili držet v dobré pohodě. Vztahy jsou tu lepší, lidé víc spolupracují, není to tu tak dravé jako třeba v Praze. Město České Budějovice i okolí mě uchvátilo.

Nemáte strach, že by se vám ve věznici mohlo něco stát, je tu nějaké riziko?

Upřímně řečeno, co je riziko? Když půjdu tady po věznici mezi odsouzenými, u kterých vím, za co jsou ve výkonu trestu, a vím, co od nich můžu očekávat? A když půjdu po městě? Nevíte vůbec, koho potkáte, jestli je to bývalý vězeň, za co seděl a podobně. Já říkám, že větší riziko je venku. Tady víte, s kým máte tu čest, venku to nevíte.

Do vězeňské služby nastoupila v roce 1992 a prošla různými funkcemi od dozorce, sociální pracovnice, vychovatele, po speciálního pedagoga. V Řepích pracovala jako vedoucí oddělení výkonu trestu, poté působila na generálním ředitelství jako metodik pro odbor výkonu vazby a výkonu trestu a prováděla kontrolní a metodickou činnost po celé republice.
Pochází z Příbrami, je jí 35 let a je svobodná.