„Teto, uháčkuješ mi babu Jagu? Ale musí mít šedivý vlasy, nos nahoru, špičatý klobouk a cípatý šaty.“ S podobným přáním děti z Hrádku u Sušice moc dobře ví, kam se obrátit. Pro tamní 86letou Vlastu Jílkovou není žádný problém uháčkovat jakoukoliv pohádkovou postavičku, a to včetně detailů.

Ručním pracím se tamní důchodkyně věnuje už několik let. Každoročně před dětským maškarním rejem uháčkuje několik postaviček na nejrůznější téma, které jdou do tomboly. Letošní rok není výjimkou. „Už jich mám 43, ale ráda bych to dotáhla na 50. To musím stihnout,“ usmívá se žena.
Každý její den začíná v době, kdy se řada z nás ještě oddává bezstarostnému spánku. Paní Vlasta totiž denně, kromě neděle, vstává krátce po třetí ráno a brzy poté se vydává na 10 km dlouhou trasu po obci a okolí, aby roznesla do poštovních schránek veškeré noviny a časopisy. „Když přijdu domů, chvíli odpočívám a pak se pouštím do háčkování,“ dodává žena.

Když se Vlasty Jílkové zeptáte na povolání, které vykonávala před důchodem, zalesknou se jí v očích slzy. Její profesí, která se stala zároveň i koníčkem, byla porodní asistentka. Ještě nyní na otázku, zda by věděla, kolik miminek přivedla na svět, bez sebemenšího zaváhání odpoví: „Bylo to 3026 dětí z toho troje dvojčata a jedny trojčata.“

Lásku k dětem chová Vlasta Jílková odmalička. „Pracovala jsem jako vychovatelka dětí v rodině, kde matka byla dětská lékařka a otec ženský lékař. Jednou za mnou pán přišel a řekl, jestli bych, až uložím děti, nevypomáhala v jeho ordinaci. To mě chytlo a tehdy jsem jasně věděla, že už nebudu dělat nikdy nic jiného než porodní asistentku,“ vzpomíná na své profesní začátky Jílková. Za sebou má čtyřicet let krásné, ale i náročné práce porodní asistenky. Během ní často putovala pěšky po horách s lékařskou brašnou přes ramena za maminkami, které očekávaly doma radostnou událost.

To, že se Vlasta Jílková dožila tak vysokého věku, připisuje i způsobu svého života. „Nekouřím, nepiju, neužívám žádné léky a nevěřím na žádné injekce. Naopak věřím bylinkám. Jsem zastáncem toho, že co přijde, musí i samo odejít,“ popisuje svůj způsob života hrádecká obyvatelka.

Jen svůj velký životní sen si splnila jen částečně. Od mládí si přála alespoň šest dětí, a protože měla ráda kočky, psy a další zvířátka, chtěla postavil velký dům, kde by všichni spokojeně žili. Z tohoto snu jí zbyl jeden pokoj, který má zaplněný nejrůznějšími panenkami. „To jsou mé děti, ty mám ráda,“ dodává paní Vlasta.