V roce 1990 vám bylo 24 let. Jaké to bylo, stát se starostou?
Starostou ve Střelských Hošticích jsem od začátku prosince roku 1990. Po příchodu z vojny v září 1990 jsem souhlasil se svou kandidaturou do obecního zastupitelstva za Občanské fórum bez jakýchkoliv dalších ambicí. Umístění na kandidátní listinu jsem nedokázal odmítnout kamarádce, která mne o to požádala. Občanské fórum tehdy volby vyhrálo a mělo tedy právo a vůči svým voličům i povinnost obsadit post starosty obce. Potom, co tuto funkci kategoricky odmítli mnohem zkušenější kolegové, jsem byl prakticky postaven před hotovou věc. Post starosty proto pro mne nebyl vůbec příjemný .

Proč jste do toho vůbec šel? Politické ambice?
Kdepak. Žádné politické ambice jsem v té době neměl a nemám je doposud.

Jaké plány jste s funkcí starosty měl?
Musel jsem se nejprve trochu rozkoukat a zjistit, jak vlastně úřad funguje. Musíte mít na zřeteli, že začátkem devadesátých let se radikálně měnil způsob financování obcí, probíhalo jejich rozdělování, vracel se jim majetek, vyřizovaly se restituční nároky poškozených osob, vydávaly se nové vyhlášky. Z tohoto pohledu byly první roky ve funkci vlastně takovou jakousi sebeobranou před návalem vznikajících problémů. Přesto prvními dvěma velkými akcemi v obci byla výstavba vodojemu a čistírny odpadních vod. A úplně první věc, kterou jsme řešili a která mě, a nejen mě, pila celou řadu let krev, byla velká černá skládka komunálního odpadu přímo v centru obce.

Kolikrát jste už zalitoval, že jste do toho vůbec šel?
Pochyby o tom, zda jsem měl funkci starosty přijmout se u mne samozřejmě objevují, stejně jako asi u většiny lidí, kteří si podobnou pozici někdy vyzkoušeli. Četnost těchto pochybností je samozřejmě závislá na tom, jaká je v obci atmosféra, jak se daří řešit její problémy, v jakém množství se daří realizovat zamýšlené projekty, v jaké finanční kondici je obec. Ale pokud chcete přesné číslo, to vám určitě neřeknu.

Bál jste se někdy jít do hospody?
Jelikož jsem bývalý fotbalista, a ti jak známo chodí do hospody na pivo poměrně často, tak se ani já tomuto zařízení s odporem nevyhýbám. Samozřejmě, že za těch 19 let došlo i k občasným výměnám názorů, ale pouze verbálním. Do hospody jsem se nikdy jít nebál a doufám, že to vydrží i v budoucnu.

Jste starostou páté volební období. Jaký byl Petr Janoch starostou tehdy a jaký je nyní?
Určitě v tom, že jsem získal obrovské množství zkušeností a kontaktů, které využívám pro svou práci. Dokáži se rychleji otřepat z nezdarů a neúspěchů. Myslím si také, že k řadě věcí v současné době přistupuji s větší rozvahou než v začátcích. Naopak už u mne asi trochu opadlo původní pracovní nadšení.

Budete chtít starostovat dál?
O tom, co bude v příštích komunálních volbách, zatím vůbec neuvažuji. Velmi si cením a vážím toho, že již několikáté volební období se mnou absolvují i další zastupitelé a i na nich bude záležet, zda budeme opět stavět kandidátní listinu a účastnit se komunálních voleb.

Stojí to vůbec zato, být starostou?
Záleží na tom, z jakého pohledu se na to zrovna díváte. Pokud budete mít na mysli finanční pohled, pak samozřejmě uvolněný starosta obce velikosti Střelských Hoštic má nadstandardní příjem v porovnání s průměrnou mzdou, ovšem tvrdě vykoupený neomezenou pracovní dobou.
Pokud se budeme dívat na pozici starosty z hlediska společenských výhod, pak je pravdou , že jsem několikrát v hospodě dostal přednostně pivo a při venkovních společenských akcích ho někdy dostanu do skla a ne do kelímku. Jiné společenské výhody z toho zatím neplynou, spíše povinnosti. Výhodou určitě je, že se díky své funkci znám s řadou lidí, což mi pomáhá při řešení jak obecních, tak soukromých záležitostí.
Starostou však určitě stojí být zato, pokud se daří obec rozvíjet a postupně realizovat i ještě nedávno těžko představitelné projekty.