Květoslava Hubičková je pyšná na to, že byla předlohou režiséru Zdeňku Troškovi při psaní scénáře k trilogii Slunce, seno,  . . .
Nevěříte? V trilogii figuruje řídící Hubičková, která svým chováním jakoby vypadla z oka Květě Hubičkové ze Sedlice. Pravdou je, že si ta skutečná vyzpěvuje z okna árie z Rusalky. Sousedé, ke kterým zpěv doléhá, tvrdí, že pak s určitostí poznají, jestli ten den bude pršet, nebo svítit slunce.
„Myslím si, že k tomu došlo tak, že se Zdeněk Troška o mně doslechl od ženských z Hoštic, když sbíral materiál pro film,“ začíná vyprávět Květa Hubičková.
Za totality byly oblíbené zájezdy a sedlické ženy se nějak daly dohromady s hoštickými. „V autobusech se zpívalo a já měla svoji Rusalku. Takže osobu mého ražení, včetně jména Hubičková, musely hoštické ženy poskytnout Troškovi,“ usmívá se vypravěčka.
Vzpomínky
Ve svých šestasedmdesáti letech není ani zdaleka nejstarší občankou Sedlice, mezi skutečné pamětníky prý patří devadesátníci. Přesto ráda vzpomíná na to, co bylo.
Na stavbě mládeže v Ostravě dělala zedníka, v sedlickém zemědělském družstvu se starala o dobytek. Dodnes je členkou dobrovolných hasičů, kde dělávala pokladní. „Každý den, když rozdělávám, vkládám do kamen kůrku chleba pro patrony ohně a hasičů, aby ochraňovali můj dům,“ říká.  Kdysi bydleli v Blatné. Po válce se tam najednou objevila herečka Lída Baarová. „V dobách, kdy se skrývala, našla útočiště u barona Battaglii v Bratronicích, ale lidé ji prozradili,“ vzpomíná.
Květa Hubičková žije vším, co ji obklopuje. Ve vitríně má křišťálový pohár za recitaci, který získala v celorepublikové soutěži, u domu má zahrádku pokrytou květy. „Před lety jsem nakoupila pár cibulek a teď se namnožily, že jich mám plnou zahrádku a přeskakují i k sousedům,“ žertuje.