Slaníkovým, Hronkovým a Klasovým přestane po létech zatékat voda ze silnice do stavení.
Povrchovou vodu, která problémy způsobuje, svede kanalizace. „Jsme rádi, že se s tím konečně něco dělá, a že už nebudeme muset hlídat každý déšť,“ říká Stanislav Slaník ml. Aby dostal přívaly vody ze sklepa, musel koupit čerpadlo. Hronkovi zas pro jistotu udělali na dvoře kanál. „Nikdy si ale nemůžeme být jisti, jestli to množství vody pobere,“ vylíčila Věra Hronková.
K odvodnění silnice dojde v délce 137 metrů. „Povrchové vody stékající po vozovce zachytí pět uličních vpustí a žlab s vpustí. Jejímu usměrnění napomohou obrubníky podél chodníků a u vjezdů do domů,“ ujistila za odbor dopravy kraje, který opravu zajišťuje, Alena Frdlíková.
Prací na silnici využije i městys Radomyšl, pod který Domanice spadají. „Po vnější straně zatáčky necháme udělat chodníky a o kus dál ostrůvek pro autobusovou zastávku. Chtěli jsme, aby práce měly časovou návaznost. Sami bychom zásahy do komunikace dělat nemohli,“ uvedl starosta Luboš Peterka.
Odvodnění silnice II. třídy vyjde na 2,7 milionu korun. Projekt financoval kraj z vlastních prostředků. O náklady na stavební práce se dělí s městysem. Podíl zatím není vyčíslen.
V těchto dnech probíhá stavební řízení. Práce, které by měly začít pojaru, provoz na silnici neomezí.Vzhledem k tomu, že se jedná o část vozovky, dojde během úprav pouze k její částečné uzavírce.
Odvodnění silnice II. třídy vedoucí přes Domanice vyjde na 2,7 milionu korun. Projekt financoval Jihočeský kraj, o náklady na stavební práce se dělí s Radomyšlí, pod kterou obec spadá. Podíl zatím není vyčíslen.
Pětadvacet let jsem si stěžoval silničářům
Čtyřiasedmdesát let žije Stanislav Slaník se ženou a synem v domě u zatáčky. Bojí se každého deště, protože s vodou, která jim ze silnice zateče do domu, mají pokaždé co dělat. Letos martýrium skončí.
Jak dlouho stojí vaše stavení v Domanicích u zatáčky?
Přesně to nevím, ale odhadem tak sto let. Já jsem se tu před čtyřiasedmdesáti léty narodil a to doslova, protože tenkát ženy ještě do nemocnice rodit nejezdily.Když jsme nechávali dělat novou podlahu, vytáhli jsme prkno, na kterém byla jména truhlářů, kteří tu původní dělali a k tomu ještě připsali větu, že začíná světová válka se Srbskem.
Od kdy vám do domu zatékala dešťová voda ze silnice?
Skoro všechna léta.Protože silnice a krajnice navazovala rovnou na zeď stavení a z té strany máme kuchyni.Se silnicí byly problémy pořád. Původně byla nižší a měla jiný sklon a kolikrát se stávalo, že auto vlítlo do domu. Během doby několikrát opravovali povrch. Když udělali větší sklon, přestaly bouračky, ale postupně ji navýšili až o sedmdesát centimetrů. Tím zas zhoršili zatékání.
Zatéká k vám za každého většího deště?
To víte, že jo. A voda nám přijde do studně a do lochu. Tak se dříve říkávalo sklepu.
Kdy to bylo nejhorší?
V roce 2002. To nám voda protékala do kuchyně skrz zeď. Ve výšce sto sedmdesáti centimetrů, v té úrovni totiž končí silnice. Ještě dneska je to vidět, i když jsme tu tenkrát měli vysoušeč.
A co s vodou ze sklepa a ze studny?
Ze sklepa jsme ji museli nechat odčerpat a studnu vyčistit. Ale abychom nemuseli pořád někomu říkat, syn koupil čerpadlo a ve sklepě ho máme stabilně, abychom ho jen mohli zapnout.
Nechávali jste to být, nebo jste běhali po úřadech, aby něco udělali?
Stěžoval jsem si silničářům pomalu pětadvacet let, ale nikdy se nic nestalo. S manželkou Marií, se kterou jsme už třiapadesát let jsme rádi, že jsme se dožili toho, že bude konečně pokoj.
Takže jste si museli s vodou poradit sami?
Hned po záplavách syn vykopal mezi stavením a silnicí příkop a dal do něj rouru. O něco se to zlepšilo, ale poté, co trochu zvýšili sklon zatáčky od domu, našla si voda cestu oklikou a stéká nám do dvora stejně dál.
Tyto problémy máte jen vy nebo ještě další sousedé?
Největší problémy máme my a lidé ve dvou dalších domech směrem k rybníčku.
Je vám čtyřiasedmdesát let. Minulá léta nebyla jednoduchá, ale zeptám se, chtěl byste být znovu mladý?
A víte, že chtěl! Ale abych mohl prožívat jiný život. Nechtěl bych mít stejný život, znovu ty hrůzy, co jsme zažili. Celé mládí jsem měl samé jedničky, ale do škol jsem jít nemohl, protože jsem byl pro komunisty syn kulaka. Málem mi hrozily i jáchymovské doly. Pak jsme se ženou ztratili syna a dokonce jsme i vyhořeli. Takže kdybych byl mladý, naučil bych se pořádně německy i anglicky, protože mně jazyky vždycky šly. Učil jsem se dokonce i esperanto, protože nám tvrdili, že má budoucnost. A cestoval bych.
