Klára Humpálová se narodila v Písku v roce 1971. Po maturitě na píseckém gymnáziu v roce 1990 odešla na několik let pracovat do zahraničí. Je matkou dvou dětí, Jolany a Františka. Od dětství se věnovala tanci, vedla taneční kroužky a v roce 2005 založila vlastní taneční centrum Z. I. P., s nímž sklidila řadu úspěchů v domácích i mezinárodních soutěžích. Pro Z. I. P., který navštěvuje na 300 dětí od nejútlejšího věku po dospělost, vybudovala vlastní tančírny v areálu Jitexu.

Tanci se Klára Humpálová věnuje od mala. Po mateřské dovolené v roce 2005 založila Taneční centrum Z. I. P. Písek, které nyní sídlí v prostorech Jitexu.

Jak dlouho se věnujete tanci a jaký styl je váš nejoblíbenější?

Jak říkali rodiče, „já se vrtila od mala“. Už holkám na základce jsem vymýšlela choreografie, pak jsem na střední vedla skupinu dvaceti dětí a ještě k tomu měla další skupinu starších tanečníků. Po střední jsem byla skoro pět let v showbyznysu v zahraničí. Po návratu jsem zase tak různě tančila a vedla děti, kde se dalo.

Kdy vás napadlo založit Taneční centrum Z. I. P. Písek a proč zrovna v prostorech Jitexu?

Před Z. I. P. jsem měla několik tanečních skupin. V roce 1999 jsem po kamarádovi převzala partu super holek, které si říkaly Idea. A po mateřské v lednu 2005 jsem založila Taneční centrum Z. I. P. Nejprve jsme trénovali po Písku po tělocvičnách a to bylo komplikované na organizaci. Projezdila jsem půlku odpoledne rozvážením a svážením kazeťáků. Jitex nám dokázal nabídnout prostory, kde jsme se v našich budovatelských představách mohli vyřádit a udělat si tu pořádnou základnu, kde můžeme být dvacet čtyři hodin denně. Děti tu mají své zázemí a rodiče taky.

Jaké byly vaše začátky?

Od začátku se Z. I. P. dobře rozjel a byl velký zájem. Jeden rok jsme dokonce nemohli brát nové členy, protože jsme neměli už kde s dalšími zájemci trénovat. Postupně to řešilo budování nových tanečních sálů.

Prý máte velkou členskou základnu. Kolik dětí máte a jak je zvládáte?

Máme již několik let základnu o stejném počtu dětí. Děti přicházejí, odcházejí. Je nás kolem tří set. Jak je zvládám? Velice jednoduše. Za prvé je to jedna velká rodina, všichni se známe a společně umíme fungovat. Za druhé se na vedení kurzů již od vzniku Z. I. P. podílejí vždy ti nejstarší a nejlepší tanečníci. Sama bych to asi těžko zvládala. Tyto děti jsou natolik šikovné, že samy staví choreografie, a musím říct, že velice úspěšné choreografie. Samozřejmě, že do všech hodin docházím, s lektory diskutuji o choreografiích a společně pak řešíme i kostýmy. Sama se starám kompletně o kancelářské záležitosti a vedení Z. I. P. Na námi pořádaných akcích mi ale opět s organizací pomáhají zipáci – od těch mladších po nejstarší.

Jakých se účastníte soutěží a závodů a jak si vedete?

Jezdíme dvě republiková soutěžní turné. To znamená, že děti se musí protančit přes krajská kola do zemských kol a odtud pak na mistrovství České republiky. Také dva roky jezdíme do Chorvatska na otevřené mistrovství světa. Předtím to bylo pouze Evropy. Děti úspěchy mají. Jsou od přírody soutěživé. Pokud jen shrnu ty největší úspěchy, tak jsme na republikové úrovni na všech medailových pozicích od těch nejmenších dětí po nejstarší. V rámci zahraničí jsme s nejstaršími zipáky mistři Evropy 2009, vicemistři světa 2010 a mistři světa 2011.

Nabíráte stále nové členy?

Nabíráme do nových kurzů, popřípadě doplňujeme do současných kurzů. Nabídka je pestrá, rok od roku větší. Pomalu se mi z vysokých škol vracejí ti první nejstarší zipáci . Někteří jsou absolventy tanečních konzervatoří, ať už klasických nebo moderních. A právě s jejich návraty si Z. I. P. může dovolit otvírat nové kurzy dál a nabízet pestrou škálu tanečních stylů od baletu, přes jazz, break dance, hip hop až po show. Od letošního roku jsme rozšířili i taneční zázemí, a tak v tuto chvíli máme k dispozici čtyři taneční sály (z toho jeden i s baletními tyčemi).

Jdete si někdy ve volné chvíli ještě zatancovat jen tak pro radost?

Já se ráda bavím. A tak když se sejde ta správná parta, tak se protancujeme nocí až do rána bílého.