Projektová manažerka a pracovnice Místní akční skupiny LAG Strakonicko Iva Chládková (48) se na jih Čech přestěhovala před dvěma lety z Prahy. Dnes žije v domku v Sedlici.

První otázka je jasná. Co vás přivedlo na jih?

Chtěla jsem utéct před městským shonem a prací, která už byla hodně komerčně zaměřená. A když změna, tak radikální. Člověk kamkoli v Čechách přijede, najde tam něco krásného, ale jižní Čechy mě obzvlášť okouzlily. Jen je mi líto, že jsem tak naplno zase vpadla do práce a nemám tolik času na místní přírodu a výlety. I když na druhou stranu právě díky mé práci se podívám do mnoha vesniček a míst, kam bych se jinak nedostala.

Co přesně obnáší vaše práce v „MASce“?

Kromě práce na zavedení regionální značky, která je mojí hlavní pracovní náplní, je v MASce neustále potřeba něco řešit, na něčem pracovat. Vždy se objeví nějaká aktuální věc, kterou je potřeba vyřídit. Je to dáno širokým rozsahem činnosti MAS. Také zde úročím své předchozí pracovní zkušenosti. Mimo jiné jsem více než 12 let pracovala v reklamě a marketingu. V MASce se dřív propagační věci moc neřešily, takže tyhle aktivity teď logicky spadly na mě. Začali jsme vydávat náš časopis a vůbec se snažíme více se věnovat věcem, které souvisí se zviditelněním práce místních akčních skupin v regionu.

Z velké části vaši pracovní náplň tvoří projekt regionální značky. Jak pokračuje?

V této chvíli máme za sebou první fázi, nedávno jsme předali prvních 37 certifikátů. Nyní se pracuje na propagačních materiálech. Výrobci už by je samozřejmě chtěli mít hotové, ale ono to přece jenom trvá. Focení, grafická příprava, kde nám to trochu protahuje povinné využívání centrálního grafika Asociace regionálního značení, atd. Nicméně doufám, že teď už to nebude dlouho trvat a výrobci se svých katalogů a webových stránek dočkají. Tuto středu proběhlo druhé kolo certifikace, které sice už nebylo v takovém rozsahu jako první, ale opět se zde objevila řada velmi krásných výrobků.

Pracujete s lidmi, což někdy přináší i horší stránku. Máte nějakou špatnou zkušenost?

Po tom, co mám pracovně za sebou, mi to tady všechno přijde milé a poklidné. Dvacet let práce v pražském prostředí bylo trochu o něčem jiném. Tady je to navíc podpořeno tou příjemnou pracovní náplní. Každopádně všichni jsme lidi a všichni máme nějaké mouchy, takže někdy se nějaké to napětí objeví, ale to, že pracuji s lidmi, mě těší. Lidé by mi chyběli.

Co vás na vaší práci těší?

Že dělám věci, které mají smysl. Ono to v té hromadě papírů, ve které tady sedíme, až tak nevypadá, ale když si pak můžeme říct, že se nám třeba podařilo získat peníze na opravu školky nebo že se díky nám začíná mluvit o některých místních výrobcích i mimo region, je to dobrý pocit. Myslím, že řadu let byl význam venkova podceňován a je dobře, že tato doba přináší možnosti pro venkovské regiony něco udělat.

Co naopak netěší?

Naprosto příšerná administrativa, je smutné, že byrokracie je stále na vzestupu a ubírá lidem, kteří chtějí pracovat, spoustu času. Také mě mrzí, že tady pořád existuje jakési informační vakuum ohledně existence místních akčních skupin. K lidem se těžko dostávají informace o tom, co to vlastně je, co místní akční skupiny dělají. Budu ráda, až se bude vědět víc o tom, že i my máme nějakou zásluhu na tom, že se na venkově něco děje.

Co vás čeká v blízké budoucnosti?

V pondělí jsme podali projekt na podporu regionálního cestovního ruchu. Doufám, že se podařilo ho připravit tak, aby uspěl. Pokud se nám to podaří, budeme zase o kousek dál.

V práci zřejmě trávíte hodně času. Co když nepracujete, co je pro vás relax?

Pravda je, že když jsem si kupovala domek se zahrádkou, představovala jsem si to trochu jinak, než že budu chodit domů a hned po večeři zapínat počítač, ale to je snad dané jen dočasným náporem. Těším se na dobu, kdy budu mít na zahrádce i jiné rostliny než kopřivy a pampelišky. Jinak mám ráda muziku a přírodu. Někdy mi stačí jen tak sedět, pustit si Bacha, dívat se na třešeň, kterou máme na zahradě, nebo vzít psa a jít někam do lesa. Prostě si maximálně užívám takové ty obyčejné věci, bez kterých si nedokážu svůj život představit.