Pavel Drdel
Narodil se 25. října 1976 ve Strakonicích, kde absolvoval základní školu. Dále pokračoval na SOU Písek. Je svobodný. Mezi jeho záliby patří vaření, hudba, plavání, vodáctví, ochutnávky vína, dlouhé povídání o jídle a víně. Je stále usměvavý a neúnavný, protože život rychle proklouzává mezi prsty a nechce z něj ztratit ani vteřinu.

Ten, kdo tě nezná, by mohl získat dojem, že jsi rodilý Ital. I když nejsi, s Itálií máš, nebo jsi měl přeci jenom něco společného?

Zkráceně řečeno . . . Itálie, půlka mého srdce. Strávil jsem tam několik nezapomenutelných, krásných let. Takže to prostředí, lidé, hodně slunce a tepla, styl života i práce se do mne nasáklo. A hodně čtenářů asi překvapí, že jsem pracoval v trochu jiném odvětví. To neznamená, že bych neochutnal tu pravou Itálii nebo nenakoukl kolegům pod pokličku. Přivezl jsem si nejen na desítky receptů, ale i chuť na jazyku a lásku k tomu, co se odehrává na plotně.

Preferuješ českou kuchyni nebo vaříš recepty z jiných zemí?

Preferuji jak českou kuchyni, tak i zmiňovanou italskou. Obě země mají jednak bohatou historii, co se gastronomie týče, ale i hodně typických sezonních surovin, zeleniny, masa, ryb, bylinek . . . a pak můžete neomezeně kombinovat nebo obě země spojit dohromady. Třeba když klasickou vepřovou pečeni naložíte do pesta z čerstvé bazalky, oříšku, olivového oleje, česneku a jarní cibulky. Chuť i vůně si už snadno představíte.

Můžeš nám představit tvé gastronomické večery na různá témata?

To je, Františku, otázka na několik stránek. Ale asi hlavní podstatou těchto večerů je představit nejen nové postupy v gastronomii, ale i mé nové nápady, nálady a třeba i to, jestli je léto nebo zima. A to vše pak zabalím do jednoho večera, který má svým způsobem duši. Strakonice měly možnost ochutnat ve třech pokračováních italské mušle, desetichodové těstovinové degustační menu, dva večery se zážitkovou gastronomií, několik rybích večerů, svatomartinské a svatokateřinské menu a v neposlední řadě velmi úspěšné vánoční degustační menu. Propojení staročeských Vánoc s rokem 2010 a se vzpomínkou na mou babičku. Více asi napoví mé stránky na Facebooku.

Vím, že poslední dobou pracuješ vyloženě na vlastních receptech. Lovíš ve starých kuchařkách, nebo spojuješ praxi s fantazií?

Staré kuchařské knihy jsou pro mne jako bible. V nich jsem objevil základy pravé české kuchyně a od nich se odvíjí i má další činnost. Pak už to závisí na tvé kreativitě a fantazii. A inspirace? Ta je všude kolem tebe. Stačí jen otevřít oči. Tak třeba úprava českého bramborového salátu v italském designu vznikla v mezipatře našeho paneláku.

Jsi také fanda do vína. Kolik máš lahví ve vinotéce a jakého máš favorita?

Do vína jsem se tak trochu zbláznil. To můžou jistě potvrdit ti, co vína, která jsme s manželi Žilů z Blatné dovezli, ochutnali. A byla jich opravdu pěkná řádka. Momentálně mám asi k 80 lahvím. Hodně jsme poslední dobou ochutnávali a dvacítku vín jsem dal k prodeji na Benefici pro dětské centrum, kterou jsem v prosinci pořádal. A favoriti? Z červeného italské Trentatre od vinařství Rocca, z bílého nedopitá zásoba Ryzlinku vlašského z vinařství Gala a růžové Svatovavřinecké od pana Šabaty mne doslova dostalo.

Další tvůj koníček je mixování hudby a hraní na diskotékách pod jménem DJ Terra. Popové hity ale asi nepouštíš, nebo ano?

Dingu a gramcům už se tolik nevěnuji jako dříve. Jednak to přenechávám mladším, ale po těch šestnácti odehraných letech se dopracuješ od techna a housu k trochu odlišné hudbě. Sice stále elektronické, ale přibylo více kytar, perkusí, živých nástrojů. Je to živější, dravější, ale to víš jako muzikant sám. A momentálně mě nejvíce dostává kombinace elektroniky a jazzu.

Blíží se doba dovolených. Kam máš namířeno?

Letos to nechávám otevřené. Rád bych s vařením zamířil trochu jiným směrem. A s novou prací by samozřejmě starosti s dovolenou odpadly.

Jsi také veliký srandista. Nechystáš nějakou žertovnou kuchařku?

Žertovnou kuchařku určitě nechystám. Teda pokud bys ji nepsal se mnou. To ale neznamená, že jsem suchar. Ten, kdo se mnou pracoval, jistě potvrdí, že se snažím pracovní stres přeměnit v dobrou náladu a pohodu. Pak i ten výsledek na talíři se na tebe usmívá.

Jak relaxuješ, pokud máš vůbec nějaký volný čas?

Toho volného času je opravdu poskrovnu, ale pokud si utrhnu hodinku jen a jen pro sebe. . . tak s příjemnou hudbou, vínkem a nechám myšlenky jen tak téct.

Nelákalo by tě změřit síly se Zdeňkem Pohlreichem?

Rád bych se se Zdeňkem setkal, ale měřit síly určitě ne. Je stále několik kuchařů, kteří to mají po profesionální stránce zmáknuté lépe. Ale každopádně Zdeňkovi obrovský dík za to, jak českou kuchyni v Čechách zmedializoval a ukázal, že návštěva restaurace se může proměnit v zážitek.

Pro další rozhovor si Pavel Drdel vybral svou kamarádku Martinu Horejšovou, zpěvačku strakonické skupiny Melodion, plzeňského Helia, učitelku klavíru a kláves a také kuchařku amatérku.