Městské muzeum ve Volyni je v současné době celoročně přístupné. „Kromě budovy tvrze výstavně využíváme ještě prostory staré renesanční radnice a od minulého roku také nedostavěnou smuteční síň na hřbitově Malsička, kde vznikla Galerie Na shledanou, která se zaměřuje na současné umění jako součást veřejného života a prostoru na malém městě,“ informuje vedoucí muzea Karel Skalický.

Výstavní koncepce volyňského muzea se soustředí na pořádání krátkodobých výstav s regionálně - historickou nebo uměleckou tematikou. „Téměř výhradně se jedná o autorské výstavy, které vytváříme sami ve standardním duchu. Nejde nám o nějakou lacinou vizuální kulisu, nýbrž o kvalitní vlastivědnou práci a představování a konfrontaci vlastních muzejních předmětů, v čemž se možná lišíme od řady jiných muzeí, která se nechala unášet nejrůznějšími multimediálními trendy,“ pokračuje Karel Skalický.

Výstavy odjinud muzeum prakticky nepřebírá. Tematicky se zaměřuje na někdejší výrobní řemesla v regionu, prezentaci významných osobností, spolků a tak dále. Na to směřuje i veškerý historický výzkum muzejníků.

Z připravovaných výstav letošní turistické sezony bude prý nejvýraznější výstava o barvířství na Prácheňsku. „Ta bude zahájena začátkem září a vyjde k ní snad i rozsáhlejší katalog,“ uvádí vedoucí muzea. Z výtvarných výstav se připravuje rozsáhlejší soubor prací významného brněnského malíře Petra Dillingera, jehož rod pocházel ze šumavské Javorné.

Momentálně jsou na tvrzi k vidění tři výstavy – Evangelické umění toleranční doby nazvané Neučiníš sobě rytiny, snímky z putování po Prácheňsku Ivana Jany a Františka Zemena a výběr z restaurovaných a konzervovaných předmětů nesoucí název Obnovené dědictví.

V loňském roce vznikla jako pobočka muzea Galerie Na shledanou, která se nachází v prostorách nedokončené smuteční síně z konce 80. let 20. století na hřbitově Malsička ve Volyni. „Galerie funguje formou rezidenčních pobytů, které se uskuteční tři do roka. Umělci jsou nuceni vypořádat se s výrazným kontextem hřbitova. Vzniká tak specifické dílo určené pro dané místo,“ vysvětluje Karel Skalický.

Autoři dostávají k dispozici vnitřní prostory smuteční síně, které výtvarně pojednají podle svých představ. Cílem galerie je zpřístupnit současné umění tak, aby mohlo být vnímáno jako součást veřejného života a veřejného prostoru na malém městě.

Galerie má velmi slušné ohlasy mezi odbornou veřejností. „Malíř Josef Bolf, který vymaloval stěny v minulém roce, se stal i díky tomuto počinu výtvarnou osobností roku,“ říká vedoucí.

Aktuálně v hřbitovní galerii vystavuje také první žena, a sice konceptuální umělkyně a malířka Lenka Vítková a její Průhledná věc.

Muzeum rovněž pořádá větší množství vlastivědných přednášek a výletů, které jsou hojně navštěvované.

Za velký problém muzea lze považovat nedostatek odpovídajících depozitářů, což se podle slov Karla Skalického snad v brzké době změní.

Zájmovým a zároveň sběrným územím muzea je především město Volyně, ale také širší oblast Volyňska, Podlesí a Pošumaví, přibližně v hranicích někdejšího soudního okresu Volyně.